Těhotenství není nemoc, ale fyziologický stav. Pokud žena nemá objektivní (a koneckonců proč ne i subjektivní?) potíže, není důvod se vzdávat svých oblíbených – sportovních – aktivit. A tak já stále (teď jsem ve 22. týdnu) chodím na HIIT – kruhové tréninky do libereckého Elite Athletics. Nepřestala jsem tam chodit ani na chviličku.
Myslím, že je to dost i o zdravém selském rozumu (a empatii a schopnosti trenéra!) – od chvíle, co vím, že jsem těhotná, nedělám cviky, které by těhotné cvičit neměly, což je zejména posilování přímých břišních svalů. Nedělám žádné skoky a výskoky. Necvičím do padnutí, nejde mi o to zvládnout během intervalu milion opakování. Naopak se zaměřuju na zadek, stehna, záda, mezilopatkové svaly, paže. Na pohodu. Dost během cvičení piju – ionťák.
Dokonce mi nejde ani o to udržovat si figuru, čímž rádi operují facebookoví diskutéři, proč ženy (prý!) ohrožují své nenarozené dítě. (No, ono si udržovat figuru v těhotenství.. :D)
Proč tedy stále cvičím i běhám? Hýbat se je zdravé. Baví mě to. Chci se udržovat v kondici. Ve fitku jsem mezi fajn lidmi. Jsem tam spokojená a šťastná. Díky sportu by měl být snazší porod i následná „rekonvalescence“.
Jaké cviky zařazuji, ať už v EA nebo klidně i sama doma? To jsme pro vás dali do kupy s trenérem Danem Skalickým. Ve fitku tréninku předchází krátké zahřátí na airbike a mobilizace. Cviky pak jedeme formou kruháče, zpravidla 30-45 vteřin práce a 20 vteřin odpočinku. Doma se řídím počtem opakování – 12 až 20 opakování / cvik podle jeho náročnosti. Ve fitku zato klidně i přidám veslo nebo výstupy na nízkou bednu.
Pro cvičení (i běh) v pokročilejším stádiu těhotenství se skvěle hodí podpůrný pás, který je pro rostoucí bříško příjemnou oporou. Já ho mám stejně jako pohodlný kalhoty z obchodu Mammina – Vše pro těhotné.
