Proč je důležité obklopit se trenéry

Nedávno jsem si vyslechla: a ty chceš jako bejt nějakej profi sportovec, že máš na všechno trenéra?

Ne:) Jen když už něco dělám, ať to je pořádně a smysluplně; a taky občas nad sebou potřebuju bič. A vlastně nevím, proč je „dělat něco pod dohledem trenéra“ obecně považováno za něco výsadního nebo nóbl.

Zkrátka a dobře, „dělat něco pod dohledem trenéra“ znamená, že se vyvarujete miliardy chyb, čímž mj. také snížíte riziko zdravotního kiksu a neztratíte milion času tím, že se v něčem budete plácat metodou pokus omyl. Nebudete v tom a na to sami. Najdete parťáka, rádce, motivátora a tak trochu i „dozorce“.

swimming-pool-1-1176660-640x480Nebýt Jindry, který se mnou zajde pravidelně do bazénu, na celý plavání bych se patrně vykašlala, protože by mi to nešlo. A nejsem typ člověka, který si načítá techniku na internetu – navíc bůhví jestli je dobře – a sleduje videa na YouTube… protože než dojdu do bazénu, nepamatuju si nic. Trenér hned vidí, že dělám něco blbě, upozorní mě na to a já se můžu soustředit na to, to změnit. Hned teď. Za třetí, když mě Jindra pochválí, mám fakt strašnou radost a žene mě to dál. Kdybych chodila sama, nikdo mi neřekne, že krčím kolena, a hlavně: nikdo mě nepochválí. A to prostě občas (často a pravidelně) potřebujeme!

Běžecký trenér Michal mi zase trpělivě do hlavy vtlouká běžecký styl. Pravda, změnit pohyb běžecký je alespoň pro mě podstatně těžší, než změnit pohyb plavecký. Promlouvá mi do duše, když brečím, že už na to kašlu! Opakuje mi, že mám prostě běhat. Radí, jak by měl být běžecký trénink složený. A to i (a teď už hlavně) na dálku, protože on je v Praze v Running Mall a já v Liberci.

No a teď nově ještě Honza a cvičení. Kdyby nade mnou nestál, nedokopu se k tomu dát si takhle pořádně sama do těla (jak dlouho si už říkám, že budu doma pravidelně cvičit?!). Kdyby nade mnou nestál, bortí se mi bederka bůhví kam. Navíc je to trénink pestrý. Posilka by mě nebavila; když chceme, můžeme cvičit jen tak s vahou vlastního těla, když chceme, můžeme zapojit různé pomůcky – třeba TRX, míč, činky,.. A když jsem unavená, můžeme si dát lehčí trénink.

K tomu když vím, že tu všichni výše uvedení jsou, a že se s nimi brzy uvidím, motivuje mě to makat i v mezi čase, protože se mě pak na to zcela jistě zeptají…

S trenérem Michalem
S trenérem Michalem

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že z trenéra se chtě nechtě brzo stane i tak trochu kamarád (byť můj kamarád Robert tvrdí, že to je špatně). Také ze všeho výše uvedeného vyplývá, že role trenéra je svým způsobem poslání. A z toho zase vyplývá, že je problém najít trenéra vyhovujícího. Už jen z toho důvodu, že dnes aby se člověk stal trenérem, mnohdy mu stačí absolvovat víkendový kurz. Nestojí sice úplně málo, ale víkend (ani peníze) z vás trenéra neudělají. Pozor taky na experty, kteří z vás budou tahat prachy – jasně, služba trenéra něco stojí a každý má svou cenu, ale vocaď pocaď. Jsou trenéři, kteří to s vámi budou myslet skutečně dobře, ale pak jsou i tací, kteří vám navykládají a naslibují hory doly, ale bude to jen zlatokopecká maska.

A pak už vlastně jen záleží na tom, co od toho čekáte. Trenér by měl být rádce a průvodce, ale jen potud, kam vy sami chcete. Samozřejmě to pod jeho vedením bude mnohdy bolet, bude vás to sr*t, bude vás to nebavit, budete se rozčilovat, ale v pozadí toho všeho by mělo pořád zůstat to, že to chcete dělat pro radost, pro sebe, pro reálné výsledky. A že nejste ten profík, který tomu obětuje všecko a vzdá se všech jiných radostí života a koníčků a třeba přestane jíst pečivo nebo se vzdá oblíbené sladkůstky ke kafi, protože to řekl trenér.