Běh, víno a zpěv. Víkend v super společnosti.

Znáte ten pocit, že vám je sedmnáct a máte letní prázdniny?:) Právě tenhle pocit momentálně mám. A nepamatuju si, kdy jsem naposledy zažila takový skvělý víkend! Takový byl víkend s úžasnou bandou z „Adventního běhání“.

Vpravdě se mi už docela dlouho nestalo, že bych měla víceméně volný víkend, žádný plán (běžecký plán samozřejmě anooo). A mně se chtělo taaak vypadnout. Když mě Babeta informovala, že se jede v sobotu na Běhej lesy Brdy, někdo závodit, někdo fandit, ale pak hlavně na chalupu kamsi na pomezí středních Čech a Ústecka. Nic moc víc mě nezajímalo, jasně jedu! Co na tom, že z posádky vlastně skoro nikoho pořádně neznám. Spíš letmo a hlavně z fejsbuku. Leč jsem holka odvážná, běh sbližuje, a tak se nebojím ani trochu:)

13731892_10208744202193928_7116149559220460096_o
S mými milými na Ještědu. Podruhé!:)

V sobotu ráno se musím brzo vykopat z postele po náročném „Ještědském masakru (motorovou pilou)“, kdy jsme se škrabali na náš místní kopeček hned dvakrát, abych si odbyla (naštěstí celkem lehký) trénink a mohla si užívat volného dne. Pak šup sprcha, dobalit a hurá do Prahy.

Tady skáču do auta k Babetě a na Běhej lesy Brdy jsme na čas. Vypadá to na pohodový den, po rozkoukání se, přivítání a odstartování závodu vyrážíme na pivo a hamburgřík (vegetariánský mňááám!) a pak k cílové rovince fandit. Docela prima se občas objevit na závodě a NEBĚŽET.

Začátek dobrý, fascinuje a těší mě až jakou mají lidi z naší podpory radost! Jenže po chvíli se spouští strašný slejvák. Babeta vydrží fandit statečně do konce, já měkota ne, bojím se, abych nenastydla, a tak se mizím schovat. S kamarádkou Adélkou, kterou vždycky moooc ráda vidím. Do toho mi vlivem vody umírá mobil, to mě jaksi netrklo, achjo. Den bez sociálních sítí, je jako den bez ruky, žejo?! :))))

Naštěstí se pak počásko uklidňuje a taky my se odebíráme k autu převléct se do suchého a tradá do Jarpic! Čtyři baby v autě, máme tam děsnou prču! Konečně poznávám osobně Barču „Barborka On The Run“ a nově ještě Verunku (která cestu v autě protrpí, protože furt čučí do mobilu:).

IMG_4208
Jíme a pijeme. To je na běhu to nej! 😀

Na chajdě u Čechů je krásně (stejně krásně se o nás celý víkend starají:), potkáváme se tu mj. taky s Lukášem, toho jsem taky doteď neznala, a hned se vrháme na přípravu pokrmů. Uff, kdo to všecko sní?! A vypije?! Grilované maso, klobásky, sýry, zobací pochutiny, víno, víno, víno. Čas letí, bavíme se, smějeme se. Děláme si srandu ze hry Pokemon Go, záhy Chardonnay Go a Tinderu – asi o hodně přicházím, že to nemám! 😀 😀 😀 Pak někoho napadne, že bychom mohli zpívat. Lukáš umí na kytaru, kytara tu je, Babet umí zpívat, já mám upito a baví mě to, hurá.

Do postele se zcela určitě dostávám po půlnoci, spíš v jednu. Vypila jsem hooodně vína. A snědla strašně jídla. A taky se mi povedlo vzkřísit iphona, asi díky kombinaci vyhřívaná sedačka & fén & rýže & moje netrpělivost.

Běh s kocovinou

V neděli ráno je na programu běh. Já dokonce 18 km (proboha proč?:).

Když otevřu oči, nevěřím tomu. Bolí mě hlavička, již dlouho nezažitý pocit kocovinky. Noo, tak to je asi po tréninku.

Leč když vstanu, tak hrozný to není. Volíme variantu řádné snídaně a pak možná běh. Dvě kafe, hodně mátovýho čaje a jídlo mě asi křísí. I když se mi stejně nechce… A přemýšlím, jak to provedu… Dám si něco teď a pak ještě večer doma v Liberci? Dám si něco teď a dlouháč odložím na příští týden? Uvidíme.

IMG_4205
Ty pytle pod očima… 😀

Vybíháme. Poté, co se vyfotíme samozřejmě. Slíbili jsme si pomalé tempo. Dodržujeme. Všichni jsme totiž víceméně včerejším večerem nějak indisponováni. Je vedro, bolí mě nohy. Cesta není tak rovná, jak jsme si mysleli. Ale je to moc příjemné, běžet takhle ve skupince, občas něco prohodit.

Po pátým kilometru mám pocit, že to není zas tak zlý a že ještě běžet můžu, navrhuju, že si dáme další kolečka, lanařím proto Lukyho a i Barča se dle předpokladu přidává. K tomu relaxační hudba a běžíme. Utíká to ani nevíme jak a končíme druhé kolo se 16km. Když už mám 16, tak snad už ty dva taky dám, tak si je jdu ještě nalovit. Mám je, jupijajej, jsem na sebe hoooodně pyšná. Moje tělo určitě taky! Litr vína, palivo jako hrom.

Doběhnu, skáču do bazénku, k tomu ochucený pivo. A pak zase grilujeme, zase jíme, po obídku ještě kávička a zmrzlinka. Skvělý život běžců!

Loučíme se, všichni nadšeni, že si brzy musíme něco podobného zopáknout.

Když čekám na bus na Čerňáku, je mi smutno. Vždycky konce takovýchhle skvělých dní prožívám.

Bylo to nejlepší!:) :*

IMG_4216
Detoxikační domácí véča O:) Takhle jedu celý následující týden! 😀