Závod i výlety – Labské pískovce ve 4 dnech

Když jsem tu nedávno vyzdvihovala Lednici a Pálavu jakožto příklad, proč při cestování nevynechávat Čechy, České Švýcarsko a Labské pískovce jsou důvodem ještě pádnějším. Milujeme to tam!

Nijak nezvykle jsme opět spojili závod – tentokrát Labské pískovce půlmaraton – s pobytem, do karet nám navíc hrálo velikonoční volno.

Tip na ubytování: Chaloupka Sněžník

Hledám přes booking a řídím se dle hodnocení. Podry mi tentokrát trochu huboval, protože jsem sice koukala na vysoké číslo (a fotky), ale už jsem podrobněji nečetla recenze.

Chaloupka pod Sněžníkem, v Jílovém, je totiž tak trochu alternativním ubytováním.

Nakonec v nás ale převážilo nadšení!

Božský klid, pozitivní energie, relax, útulný chaloupkový pokojíček, asi nejlepší snídaně, jaké jsem kdy v pensionu / hotelu jedla. I Podry. Přestože šlo o kuchyni vegetariánskou až veganskou, zdravou. Převaha lokálních a farmářských produktů. Výborný žitný chléb, semínkové pečivo, luxusní pomazánky, omeleta, zelenina, sýry, kaše, ovoce, čaje, masala. To vše s láskou připravováno majitelem Jarynem.

Na zahradě již známé jezírko.

Možnost si půjčit všemožné sportovní vybavení a knížky, masáže, …

Samozřejmě to mělo i své minusy, který ne každý musí kousnout – společná koupelna (jindy beru vždy s vlastní, ale tady to celkové vzezření převážilo) a kuchyň, snídaně u jednoho velkého stolu s ostatními cizími obyvateli a pocit jakési zvláštní komunity.

Cena: 430 Kč / noc + 90 Kč / snídaně

Možná s Jarynem upečeme nějaký atraktivní netradiční podzimní běhací pobyt O:) Protože v okolí se samozřejmě i moc příjemně běhá!

Tip na restauraci: Refugio v Tisé

Zase mě bohužel překvapila nabídka jídel v restauracích.. smažená jídla, české hotovky s knedlíky. Jak nechcete maso, zbyde vám tam smažák..

No dobře, v hotelu Česká Lípa v Jetřichovicích měli aspoň vaječnou omeletu se zeleninou, jen jsem si musela vyměnit krokety za brambory.

Refugio je jiné: dáte si tam bulgurové rizoto i čočku belegu nebo zapečený ovčí sýr. Já teda jatýrka na víně a smetaně, mňam.

A domácí dezerty.

Kam na výlety

Počasí úplně topový nebylo, jaro si dalo celý jeden den na čas, ale ani to nám nezabránilo výletit. Všecko to bylo do kopce a všade jsem nadávala.

Zastávka ve Studeném s procházkovým okruhem s hlavním cílem na rozhledně Studenec.

Obligátní “výšlap” na Sněžník, z chaloupky vážně kousek.

Ještě víc obligátní wellnessení v Bad Schandau.

Ale aby si ho člověk fakt zasloužil, protože makačka při závodění nestačí, žejo?!, zastaví se ještě ve Schmilce, kolem malebného minipivovaru, pekárny a hospůdky a vyplahočí se k rozhledně a ještě spíš na vyhlídku s překrásným rozhledem na meandrující Labe, kdyby bylo slunečno a jasno.

Snad ještě nejhezčí bylo dostaveníčko po cestě dom v již zmíněných Jetřichovicích, kde jsme dali vyhlídkový okruh přes tři vyhlídky, kde světe-div-se Podry ještě nikdy nebyl. A byl z té romantiky ochromen. A málem by sem i svatbu přesunul.

Jak jsme závodili

Tiské stěny jsme si „jen“ (v neděli 1. 4.) proběhli. Podry dokonce třikrát. Nepřekvapivě zase vyhrál.

Mně se naštěstí podařilo uhájit si svý třetí místečko z loňska.

I přestože se dost ochladilo, do toho studený vítr. Na schodech dokonce zůstaly ještě zbytky ledu.

Z loňska jsem si trasu lehce pamatovala, i když jsme si ji pak ještě „slovně procházeli“ s Podrym, abych si vybavila, kde je jaký kopec a kde si odpočinu v rovince. Letos jsem toho kvůli sněhu v terénu moc nenaběhala.

Od začátku jsem běžela třetí a postupně sbíhala kluky před sebou a později i lidi z delší trati, kteří startovali před námi.

Už už bych dobíhala holčinu přede mnou, blížil se ten nejdrsnější seběh a vždycky jsem si myslela, že to je moje silná stránka. Ale ani ona atletka si ho logicky nechtěla nechat vzít. Spíš mi ještě poutekla.

Co hůř, dokonce mi začala před prvním stoupáním v Tisý funět na záda další soupeřka! Pomyslela jsem si, že už to je v haj**u, protože do kopce mi vždycky všichni zdrhnou. Ale řekla jsem si, že musím bojovat. Podry by mě zabil! Vybavila jsem si tak nenáviděnej – a tolikrát vyběhnutej – kopec u nás doma k baráku. Dokonce jsem musela běžet 😀 i v táhlým kopci od hotelu Ostrov, tam, kde jsem loni šla. Holčinu přede mnou jsem stejně nedohnala, i když ona do chůze přešla. Alespoň se mi snad vzdálila soupeřka za mnou.

Neohlížela jsem a makala. Podry by měl radost, honilo se mi hlavou. Až do cíle. Protože v kopci před ním najednou zase za mnou nějaká holka. Přišlo mi to divný, nebyla jsem si jistá, jestli neběží tu delší trasu, tak jsem pro jistotu nepolevovala…

Díky tomu jsem si aspoň a chladu navzdory vylepšila čas z loňska o skoro minutu 40, což se každopádně počítá!

Ahoj, falešná formo…