Svět je zase v pořádku. Konečně desítka pod 50!

Vaše Liga 10 km - 22. 10. 2016

To byl zase nápad. To si tak v mírné euforii jedete z Amsterdamu, hovíte si v autě, pohodička, dostříkávají zbytky endorfinů z půlmaratonu.. — To bych ještě příští týden mohla dát pětku a vylepšit si osobák… Cítím se dobře.. Dám desítku!

Uff..

Přesně takhle se vyvíjely moje myšlenkové pochody. Ale s přibývajícími dny získává tenhle nápad na střeštěnosti. Závody jsou fajn, ale nesmí jich být moc.

Vaše liga v Praze je ovšem jasná volba. Jenže jsem si myslela, že stejně jako předtím se tam vydá celá velká parta.. a ne, že tam pojedu sama. Z Liberce, 3 hodiny cesty.

Ale touha to zkusit je silná. I když smrkám skoro první ligu.

Co když to ale nedám a pojedu tam zbytečně?

TO znamená prolomit padesátiminutovou hranici, která mi jen těsně utekla na jaře v Pečkách (a pak nemoc, delší výpadek, známá písnička). Jak trefně na konto „magických hranic“ později poznamenal můj kamarád David: i když 49:50 a 50:10 je v podstatě stejný výkon, radost je jiná!

Překvapivě (Evo?!) ani nejsem po půlce unavená a středeční dráhu 10×200 „na pocit“ lítám v tempu 4-4:10min/km. To mě zase na chvilku uklidňuje, že sobota bude dobrá. Předzávodní klus s plným bříškem je už ale zase horší..

Daleko nejhorší jsou ale Podryho večerní predikce.

Já teda nevím, co chodíte do postele se svou drahou polovičkou dělat vy, ale u nás se tam dost často řeší tréninky, závody, tempa. Že se nemá tahat práce do postele – a já dodávám ani běh – je vpravdě jedno.

Ještě předtím ale přišel na řadu Milan – totiž jakási aplikace McMillan Running, která vám z času na určité distanci nějak vypočítá pravděpodobný výsledek na distanci jiné. Tož flákli jsme tam můj čas z Amstru a minimálně já byla v očekávání, že se Milan vytáhne uklidněním ve stylu „48:45 s prstem v nose“. Chyba lávky! Se svým půlmaratonem za 1:52:14 bych totiž prý měla běžet desítku za 50:21! O 10 vteřin horší než ty jarní Pečky! Milane?! Podry?! Přesně něco takovýho totiž potřebujete a chcete slyšet den před závodem!

Zklamaně jsem se odebrala spát, Milan s námi. – A teď si představ, že to nedáš (v Ostravě a na grand prix se trefil!). Že to bude nad 50. Jestli mi pošleš SMSku, že to je 50:02, vyprsknu klidně i o hodině (učí dálkaře) smíchy. Teda nenechte se mýlit, ono to všechno mají být vtípky, hihi haha, ale … přesně něco takovýho potřebujete a chcete slyšet den před Důležitým Závodem! Vtípky, nevtípky. (Ale před Amstrem jsem mu to trochu vrátila – A myslíš, že na to vážně máš?)

Dále například to, že „jestli to bude pod 50, už z tebe bude běžkyně“. A bereš si už závodky, že jo?

A tak jsem musela vysvětlovat, že v posteli se neběhá.

Zadostiučinění a vzhůru mezi běžkyně

Ráno jsem se jen tak tak pobalila, nasnídala (mixití kaše bobule v rejži s kosičkou čokošky a 1/2 banánu) a vyrazila do metropóle – na Čerňák a do Braníku, chudinka samotinká. Tamní závod (koná se každý měsíc) od jara posunul místo startu, a tak jsem se prve lehce vyděsila, jestli jsem se třeba nesekla o víkend. Naštěstí ne.

Ale trasa se změnila – místo úvodní obrátky se prodloužila startovní a hlavně cílová rovinka, což je trochu humus.. Na nervozitě mi to rozhodně neubralo. Kamarádi, kteří by mě z ní vytrhli nikde (teda pár mě jich pár podporovalo online, za což moc díky!). A já se tak potřebovala uklidnit. A tak jsem si vytvořila „uklidňující mantru“, kterou jsem si opakovala a která mi dodala optimismu: tempo 4:50 nic není, s tím se chodí nakupovat s košíkem do Teska. – Já vím, jsou tací (Víťa), kteří nakupují i tempem 3:50, ale…

A pak už rozcvičení, presport, nic jinýho jsem do sebe nedostala, nazout závodky – který jsem naposledy měla na jaře, navrch beru nakonec jen dlouhý rukáv, dělá se docela teplo.

pace10Let´s run! První kilák za 4:41 věští, zda jsem se nezbláznila… Ale strategii takovou máme: začnu po 4:50 a i kdybych ke konci spadla k pěti, pod 50 to bude. ..ale 4:41? I když chci zvolnit, moc to nejde. Po chvíli se ustálím ve skupince s dalšíma třeba klukama (někdo se drží zadků holčičích (Podry), tak já zase okukuju ty chlapské – díky kluci) a poměrně dlouho běžíme spolu. Dokud se nevynoří jeden z mála miniaturních kopečků. K tomu čelíme podél Vltavy mírnému protivětru. Ale první půlka pořád dobrý, čas na hodinkách mi dává na klidu. Pak mi začne být horko, sundavám rukavice, ale v rukách mě štvou, tak je zastrkávám za kalhoty, případně se pro ně vrátím. Na pětce jsem za 24:11.

Přichází obrátka a cítím, že síly mi ubývají, vůbec to není lehké. Šestý kilák za 5:10 mě trochu děsí, ale vyplácí se, že mám „naspořeno“. Navíc pak zase zvládnu přidat. I když docela funím, stále víc. Teď by nám měl vítr pomáhat, ale ten pocit nemám. Spíš odpočítávám kiláky do cíle a myslím na to, že nemůžu přijet domů s tím, že jsem to nedala. I když na sedmým.. osmým … devátým… bych s sebou nejradši flákla do trávy. Kamarádka mi psala, ať dám do posledních dvou kilometrů vše, ale to není moje doména. Ano – chybí mi tempová vytrvalost a rychlý finiš – úkoly do dalších tréninků. Taky přemýšlím, jestli by se mi třeba nešlo lépe v mých oblíbených tempovkách, protože závodky mi taky moc nepomáhají.

Taky cítím, jak mi ty zatracené rukavice putují kalhotama dolů. Na osmém už si dovedu spočítat, že pod pade by to být mohlo, pokud neslevím. Ne, že by ta cílová rovinka, přesně jak jsem tušila, nebyla hnusně dlouhá.

img_551449:28! Yes, yes, yes! (doplň si oslavné gesto) Pocit zadostiučinění. Pocit, že dnešní pokus a cesta nebyly zbytečné. Navzdory únavě z půlmaratonu. Satisfakce za neuspokojivý začátek podzimu. Druhý osobák během jednoho týdne.

Nakonec mě v cíli ještě čekala kamarádka, se kterou jsem se delší dobu neviděla a užily jsme si moc příjemný obídek.

I když se cítím po dlouhé době po závodě opravdu unavená, jak já říkám, řachlá. A jak říká Podry – asi jsem fakt dřela. A tak jsme se vyfikla a udělali jsme si malou oslavičku.

A když přišla i pochvala od trenéra, svět byl zase v pořádku.

Proč mě baví závody Vaší ligy v Braníku?

  • 14707826_901884216611369_933665332634383412_oTrasa je téměř absolutní rovina – lze si vybrat, jestli 5 nebo 10km. Trať je navíc certifikovaná.
  • Startovné předem stojí 100 korun, na místě 200.
  • Jde o komorní akci (kapacita 150 lidí na 10km, 100 na 5km), žádné mačkání. Ale ani žádné čipy. Na úvod dostanete startovní číslo, které po doběhu zase vrátíte. Cílový čas zapisují pořadatelé. Ale to ani trochu nevadí!
  • Závody se konají pravidelně každý měsíc, takže se sem lze dle libosti vracet a porovnávat se.
  • Na sportovišti Hamr Braník se můžete po závodě pěkně osprchovat a chutně doplnit energii.