Na jednu stranu jsem se tak trochu těšila, že věčným pobíháním kolem mimča budou poporodní kila záhy ta tam. Jakože pomalu nebude čas se (pořádně) najíst. Na druhou je jasný, že kojení a jakákoliv snaha se na původní váhu vrátit rychleji, než je zdrávo, nejdou moc dohromady. A tak je záhodno hodit „dietaření“ za hlavu. Přece jen jsem chtěla hlavně to nejlepší mlíko pro svýho mlíkosauruse! Takže se člověk spíš nakonec bojí, aby se najíst stihnul a aby to bylo „to správný“.
Jen tak mimochodem, myslím, že před těhotenstvím jsem vážila cca 60 – 63 kilo. (Ach, kde jsem nechala svou předsvatební formu?!). Do porodnice jsem si nesla 78,4 kil (OMG!). Naštěstí hned jsem tam těch osm nechala. A teď teda říkám, že mi tak tři až šest přebývá. Takže tak. Ale to se časem poddá. Ideálně se to vyběhá. Neřeším. (Teda… když jsem dělala debordalizaci skříně, a zjistila, že v 70 % věcí jsem ještě furt jak sardinka a do legín na cvíčo, ve kterých jsem dřív dělala jooo, parádu, sotva strčím nohu… jsem se zhrozila… (takovej-ten-smajlík-jak-se-ta-pani-mlátí-do-čela). Zkrátka při kojení by měla žena přijímat o něco víc energie, než běžně: V období kojení během prvních šesti měsíců by se měl energetický příjem ve srovnání s netěhotnou ženou zvýšit o 500 kcal denně.
Důležité sdělení: můj manžel nevaří. Moje mamka je daleko. A tchyně, na kterou jsem spolíhala, že mi občas nějaký proviant přihraje, nakonec taky ze hry vypadla. Takže jsem si například po příchodu z porodnice volala kurýra.
Jedna kamarádka mi před časem vyprávěla, že si doma s malou nezvládne ani uvařit oběd. Nechápala jsem to. HA! Jak jsem záhy prozřela! Vaření je můj velkej koníček. Ale s tím malým tvorečkem se z toho najednou stává činnost značně nejistá. Následující případy vždy počítejme na prstech jedné ruky: povedlo se mi uvařit, když: jsem uspala dítě v šátku; bylo najedené a odříhnuté(!) v košíku a trávilo čas samo se sebou pozorováním hraček nad hlavou; pozorovalo mě z houpátka; jsem večer sáhla po pomalém hrnci. Ideálně hned vařit alespoň na dva dny. Vždycky je to totiž loterie – kdy bude hotovo. To jsem totiž takhle třeba pekla buchtu celý odpoledne.
A tak než jsme se s Ninou lépe sžily (a zjistila jsem, že mi sice nespí v postýlce, ale na terase na čerstvým vzduchu, to zase joooo), zachránily mě krabičky od Zdravého stravování – jejich speciální program Pro kojící mámy.
Mateřské mléko je nejdokonalejší potravina. Je tím nejcennějším, co může máma svému miminku do života dát. Kvalitní strava maminky je velmi důležitá. Projeví se na zdraví, náladě, kondici a částečně na ní závisí i kvalita mateřského mléka. (Zdroj: Zdravé stravování)
Zatímco ještě loni v lednu jsem „mohla“ jíst FIT+.
Mám pro tebe slevu 10 % na libovolný program od Zdravého stravování – zadej při objednávce kód ZABEHU10
…i když teda: někdy i sníst to bylo náročný: jedla jsem jednou rukou (jíst – to ještě jde, ale tu krabičku otevřít?!:D), jedla jsem Nině nad hlavou. A pomalu oslavovala, když se zvládla najíst obouruč. I tak člověk začne celkem spěchat, protože nevíš vteřiny… Navíc podle mě má Nina talent ozvat se vždycky ve chvíli, když se chystám se do něčeho zakousnout nebo nám mají přinést jídlo v restauraci (díkybohu, že je Nina letní miminko, a tak si nemusím odpírat trajdat po venku a „zaskočit na jedno“, protože se dá sedět venku). Snaží se mi tím snad něco naznačit?!
Krabičky od Zdravého stravování mají hned několik výhod: nemusela jsem chodit nic nakupovat. I když velký a těžký nákupy obstarávám zásadně na Rohlíku, třeba takový pečivo člověk stejně řešit musí. A jak pak záhy zjistí, s kočárkem se výběr obchodů stává značně omezeným. Krabičky na druhý den mi dorazily každý podvečer domů – přičemž já doma čekala nemusela, stačilo se s kurýrem domluvit na místě ponechání. (Druhou variantou by bylo vyzvedávací místo, pro mě s malým mimčem ovšem nemožné).
Nemusela jsem PŘEMÝŠLET. Kdo se začne starat o mimčo a KOJIT, jistě mi dá za pravdu, že ať se snaží sebevíc, nějaký ty mozkový buňky prostě vymizí, nebo se při nejlepší vůli přetransformují na mlíko. U mě se to třeba projevuje tak, že mi někdo něco řekne a já si to za deset minut nepamatuju. V horším případě na mě někdo mluví a já si stejně v hlavě jedu to svoje. Ehm. Takže nemuset se zabývat tím, co budu zítra snídat-svačit-obědvat-svačit-večeřet bylo vpravdě fajn. Jistě, má to i svá úskalí: nedáte si zrovna to, nač byste třeba měli chuť, ale máte to, co vám někdo naservíroval. Leč řešila jsem to třeba i tak, že jsem si prohazovala chody, případně mi zbylo něco ze včera. Joo, to se stávalo docela často: že jsem něco prostě sníst NESTIHLA. A tak jsem se třeba podělila s Podrym (tuňáková pomazánka – mňam!, Podry říká), anebo s mamkou. Stejně tak jsem si ale klidně do menu přihodila latéčko a kousek čokošky nebo sušenky. Měla jsem nastaveno 8 000 kJ, ale striktně hlídat, jsem to – bohudík – vážně nepotřebovala (navíc, jak píšu výše, při kojení je zkrátka nutný přijmout energie víc).
Nu a nakonec (jo, měla jsem tím začít) to, čím je program Pro mámy tak specifický – jeho složení. Tvůrci totiž kromě toho, že se zaměřili na správný poměr živin a kvalitní suroviny, vynechávají potenciálně nevhodné potraviny, ze kterých může mimčo bolet bříško, nebo se může dostavit alergická reakce: čerstvé pečivo, hrách, fazole, čočka, kedlubna, ředkvičky, květák, kapusta, brokolice, cibule, česnek, hrášek, pórek, zrníčka a slupky, exotické a kyselé ovoce. Plus jídla nevhodná během těhotenství a kojení: syrová vejce a maso, nepasterizované mléčné výrobky, uzeniny (kromě kvalitní šunky), tučná, smažená, příliš kořeněná, příliš sladká nebo slaná jídla, umělá sladidla.
Četla jsem na to téma nicméně skvělej článek (jop, i dvojku bílýho nebo pár loků piva si občas beztrestně dám!:)):
Kamarádka mi pak říkala „díkybohu za něj“, protože – a to by mě nenapadlo – se některý mámy tak strašně bojí, aby neublížily děťátku, že se jejich strava stane na výsost chudou. Což je možná ještě víc špatně (určitě!). Takže to chce prý spíš vysledovat. Já jsem na to asi lempl a nedovedu přijít na to, po čem může Ninu někdy bolet bříško… Spíš si myslím, že to ke kojeneckýmu věku prostě patří a pomáhá nám na to hlavně nahřátej polštářek s pohankou a masáž a nošení v tygříkovi. Docela se mi líbí zásada vyhýbat se tomu, co nadýmá mě. Tak se řídím tím. A vážně se těším, až nás éra bolení bříška přejde, je mi Ninky vždycky tááák líto!
Edit 4. 10. : Povedl se mi teda husarskej kousek! Po programu Pro mámy jsem se uchýlila k FIT+ programu… a mile ráda se zas vracím k tomu maminkovskému, protože ta cibule, česnek a tááák nám asi nesvědčí :(( No, blbá jsem!
Pokud bych měla porovnávat oba předešlé programy, vážně bylo znát, že se u maminek „šetří“ s kořením i se solí. Většinou mi to ale vůbec nevadilo. A když někdy náhodou, lehonce jsem dosolila. Na čem se naopak nešetří, jsou na důležité omega-3 nenasycené mastné kyseliny bohaté ryby, které jsem na talíř dostala klidně dvakrát týdně. Škoda jen té (ne)pestrosti zeleniny a ovoce – i když důvod je ozřejmen výše. Jenže když úplně neholdujete takové cuketě… (ale jasně, Zdravé stravování má i možnost si nechat individuálně nechat případně vyřadit další potravinu). A tak jsem hodně jedla mrkev nebo celer (i když vlastně nevím, jestli ho úplně zbožňuju, tady s ním naložili vždycky skvěle). A chřest.
Co mě naopak hodně bavilo? Tortilly – miluju! Placičky z řepy a quinoy. Různý masový kuličky. Míchaný vajíčka s cuketou (cuketě navzdory). Hovězí s celerovým pyré a kuskusem. Různý křupavý tyčinky a suchary ke sváče.
Chcete to taky zkusit? Ať už si vyberete od Zdravého stravování program Pro mámy, nebo Fit+ hodící se pro běžce více, nebo cokoliv jiného, když při objednávce zadáte kód ZABEHU10, získáte slevu 10 %.
