This error message is only visible to WordPress admins

Error: API requests are being delayed for this account. New posts will not be retrieved.

There may be an issue with the Instagram access token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.

Silvestrovský běh delší než obvykle

Tohle se může stát jen nám!! Bookli jsme si silvestrovský pobyt ve Vikýřovicích, obci s asi 2 400 obyvatel kousek za Šumperkem. A pak Podry říká, kouknem se, jestli není někde v okolí nějakej Silvestrovskej běh. – Podle mě jich zase tolik není.. ale mohl být třeba v tom Šumperku, že?! – No a jeden startoval zrovna 500 metrů od našeho pensionu! 😀 Čili jsme tam nemohli chybět.

www.vikyrovicka12.cz

Jedinou zdánlivou vadou na kráse pro mě byla děsivá délka 12 kilometrů. Však silvestráky bejvaj zpravidla kratší, jsem zvyklá třeba na 5 km. Za normálních okolností by mi to taky bylo jedno. Ale když jste těhotný a v poslední době toho moc nenaběháte, a když už se do tý zimy vyhrabete, dáte tak 5 – 6 km… s mezichůzí…

Do posledního okamžiku jsem řešila, jestli mám běžet. A když už jsem se tak nějak vnitřně rozhodla, že teda jooo, byla jsem z toho pěkně nervózní. Víc, než kdy jindy před závodem. Představa, že se doušourám poslední… Brr!

Nakonec mi pomohlo si říct, že to kdyžtak prostě vzdám. Anebo třeba dojdu. Jsem těhotná, a tak si to u sebe obhájím a všichni to jistě pochopí (co je komu vlastně do toho, žejo?!)

Trasa byla nakonec nádherná (a la Běhej lesy) – běželi jsme hodně lesem, po šotolině, lesní cestou, pak kolem rybníka zase zpátky do obce, sluncem prosvícená! Skoro jarní počasí! – Den předtím i potom pršelo a bylo hnusně!

Jen prosimvás v (několikerém!) studování propozic moc nespolíhejte na někoho, komu se tvoří mlíko🍼 na mozku.. protože taky může bejt skálopevně přesvědčenej, že 70 % trasy tvoří asfalt a 30 polní a lesní cesty, zatímco vono to je úplně navopak!!! Podry mě, jen co mě v těch silničkách doběh, málem zabil!

I tak jsme si to ale náramně užili!

A mně se běželo skvěle! Na to, jak se vždycky v „tréninku“ plahočím, opravdu chvílemi i přejdu do chůze, tady jsem dokázala běžet, ba chvílemi snad i svižně.

Trasa měla cca 12,4 km, po úvodní rovince přišlo asi 2km stoupání, a můj cíl byl doběhnout – ideálně pod 1:20. Takže pod 1:15 jsem byla vážně spokojená!

Jen doufám, že jsem nám v seběhu neudělala z mimča smoothie… Ale můj 🔝 pan doktor, naštěstí sám velký sportovec (se kterým jsme ještě donedávna řešili převážně, kdo kde na jakým závodě byl a kam se chystáme), říkal, že “nic není zakázáno”..

Start i cíl byly na místním fotbalovém hřišti a atmosféra byla domácká, moc sympatická. V cíli na nás čekal ve startovném gulášek a pivo, taky jsme dostali čelenku. A samozřejmě nechyběl ani teplý čaj a ovoce a sušenky.

Podry se kromě klouzajícího bláta potýkal i s poměrně silnou konkurencí – celkově 6., ale “jen” 20 vteřin za mladičkým (asi tak jako já) dvojnásobným vítězem. Leč ve svý kategorii “postarších chlapíků” (to řek organizátor, ne já!:) suverénně první. Vyhrál mj. čelovku, kterou nemůžeme doma najít, takže měl radost.

A ani já poslední nakonec nebyla!

Tímhle zážitkem byl nakonec ovlivněný celý náš silvestrovský den / večer, protože jsme se unavení poflakovali v posteli. Ven nás pak vyhnal až hlad… a horko těžko jsme v Šumperku hledali otevřenou restauraci…

Na Švýcárnu a k elektrárně

Ubytovaní jsme byli v příjemném pensionu Trámky, který navzdory high sezoně nebyl ani příliš drahý. Užívali jsme si snídaní a v místní restauraci vyhlášenou pizzu – to jste věděli, že když si ji chcete dát napůl, klidně vám udělají každou půlku jinou?:)

Chtěli jsme tu dost turističnit. Beztak nic moc jiného nemůžu. Ani třeba moc ne do termálních lázní ve Velkých Losinách, který jsem před časem navštívila s mamkou. (Což mi nevadí ani tak, jako že si nemůžeme zajet do Bad Schandau!) Nebyli jsme ani na Petrových kamenech… No, vlastně kvůli nim a protože jsme nedávno viděli Kladivo na čarodějnice jsme sem jeli! 😀

Výletování nám komplikovalo nepříjemný počasí, takže bylo třeba se vyškrábat výš…

První den jsme si naplánovali Švýcárnu… kde jsem nedostala najíst!:( Já to měla jako „rozcvičení“ před závodem. Naštěstí nás to moc nesejmulo.

A naopak jako relax po závodě jsme se vydali k vodní přečerpávací elektrárně Dlouhé Stráně. Byla jsem tam v létě s mamkou, a to to bylo fakt super! Zavede vás sem červená turistická značka… jenže v zimě vede nejmíň z poloviny po sjezdovce. A zatímco dole pršelo, nahoře byla mlha, sotva vidět na 50 metrů! Ne, že bych neměla chvílema strach (propadáte se do sněhu, značku sotva vidíte.. a doufáte, že ty stopy budou vidět i na zpáteční cestě…)… Z Dlouhých Strání, netřeba dodávat, že jsme neviděli vůbec nic! Ale zase jsme to přežili! Jen já to pak odnesla lehkou rýmou…