Tohle se může stát jen nám!! Bookli jsme si silvestrovský pobyt ve Vikýřovicích, obci s asi 2 400 obyvatel kousek za Šumperkem. A pak Podry říká, kouknem se, jestli není někde v okolí nějakej Silvestrovskej běh. – Podle mě jich zase tolik není.. ale mohl být třeba v tom Šumperku, že?! – No a jeden startoval zrovna 500 metrů od našeho pensionu! 😀 Čili jsme tam nemohli chybět.
Jedinou zdánlivou vadou na kráse pro mě byla děsivá délka 12 kilometrů. Však silvestráky bejvaj zpravidla kratší, jsem zvyklá třeba na 5 km. Za normálních okolností by mi to taky bylo jedno. Ale když jste těhotný a v poslední době toho moc nenaběháte, a když už se do tý zimy vyhrabete, dáte tak 5 – 6 km… s mezichůzí…
Do posledního okamžiku jsem řešila, jestli mám běžet. A když už jsem se tak nějak vnitřně rozhodla, že teda jooo, byla jsem z toho pěkně nervózní. Víc, než kdy jindy před závodem. Představa, že se doušourám poslední… Brr!
Nakonec mi pomohlo si říct, že to kdyžtak prostě vzdám. Anebo třeba dojdu. Jsem těhotná, a tak si to u sebe obhájím a všichni to jistě pochopí (co je komu vlastně do toho, žejo?!)
Trasa byla nakonec nádherná (a la Běhej lesy) – běželi jsme hodně lesem, po šotolině, lesní cestou, pak kolem rybníka zase zpátky do obce, sluncem prosvícená! Skoro jarní počasí! – Den předtím i potom pršelo a bylo hnusně!
Jen prosimvás v (několikerém!) studování propozic moc nespolíhejte na někoho, komu se tvoří mlíko🍼 na mozku.. protože taky může bejt skálopevně přesvědčenej, že 70 % trasy tvoří asfalt a 30 polní a lesní cesty, zatímco vono to je úplně navopak!!! Podry mě, jen co mě v těch silničkách doběh, málem zabil!
I tak jsme si to ale náramně užili!
A mně se běželo skvěle! Na to, jak se vždycky v „tréninku“ plahočím, opravdu chvílemi i přejdu do chůze, tady jsem dokázala běžet, ba chvílemi snad i svižně.
Trasa měla cca 12,4 km, po úvodní rovince přišlo asi 2km stoupání, a můj cíl byl doběhnout – ideálně pod 1:20. Takže pod 1:15 jsem byla vážně spokojená!
Jen doufám, že jsem nám v seběhu neudělala z mimča smoothie… Ale můj 🔝 pan doktor, naštěstí sám velký sportovec (se kterým jsme ještě donedávna řešili převážně, kdo kde na jakým závodě byl a kam se chystáme), říkal, že “nic není zakázáno”..
Start i cíl byly na místním fotbalovém hřišti a atmosféra byla domácká, moc sympatická. V cíli na nás čekal ve startovném gulášek a pivo, taky jsme dostali čelenku. A samozřejmě nechyběl ani teplý čaj a ovoce a sušenky.
Podry se kromě klouzajícího bláta potýkal i s poměrně silnou konkurencí – celkově 6., ale “jen” 20 vteřin za mladičkým (asi tak jako já) dvojnásobným vítězem. Leč ve svý kategorii “postarších chlapíků” (to řek organizátor, ne já!:) suverénně první. Vyhrál mj. čelovku, kterou nemůžeme doma najít, takže měl radost.
A ani já poslední nakonec nebyla!
Tímhle zážitkem byl nakonec ovlivněný celý náš silvestrovský den / večer, protože jsme se unavení poflakovali v posteli. Ven nás pak vyhnal až hlad… a horko těžko jsme v Šumperku hledali otevřenou restauraci…
Na Švýcárnu a k elektrárně
Ubytovaní jsme byli v příjemném pensionu Trámky, který navzdory high sezoně nebyl ani příliš drahý. Užívali jsme si snídaní a v místní restauraci vyhlášenou pizzu – to jste věděli, že když si ji chcete dát napůl, klidně vám udělají každou půlku jinou?:)
Chtěli jsme tu dost turističnit. Beztak nic moc jiného nemůžu. Ani třeba moc ne do termálních lázní ve Velkých Losinách, který jsem před časem navštívila s mamkou. (Což mi nevadí ani tak, jako že si nemůžeme zajet do Bad Schandau!) Nebyli jsme ani na Petrových kamenech… No, vlastně kvůli nim a protože jsme nedávno viděli Kladivo na čarodějnice jsme sem jeli! 😀
Výletování nám komplikovalo nepříjemný počasí, takže bylo třeba se vyškrábat výš…
První den jsme si naplánovali Švýcárnu… kde jsem nedostala najíst!:( Já to měla jako „rozcvičení“ před závodem. Naštěstí nás to moc nesejmulo.
