Mám jednoho kamaráda dosti se zabývajícího výživou. Má pár titulů, působí na univerzitní půdě, věnuje se výzkumu a publikuje odborné články. Z tohoto a také z toho níže vidno, že nemá v problematice výživy moc žádný zájmy bokem. Poté, co jsem pro LN dělala rozhovor o výživových mýtech s paní profesorkou Janou Dostálovou (http://bit.ly/rozhovorlidovky) a navrch se na Novinkách objevil článek „Co se stane s tělem bez konzumace přidaných cukrů a éček? Mladík natočil pokus na kameru“ a následně na fejsbuku výzva ve stylu měsíc bez přidaného cukru, lepku a jánevímčehovšehoještě, jsme toto téma dost konzultovali.
Fakt je, že cukru se do všeho přidává zbytečně moc (protože nám to tak chutná). I tam, kam by se nemuselo.. ALE:
„Průkazně daleko víc nám škodí, že se nehýbeme a ta úzkostlivá starostlivost a obavy o to, co máme jíst, když všechno je karcinogenní a obsahuje éčka,“ říká můj kamarád a dodává:
Výživa není zase tak důležitá jako to, co se z ní dělá. Řada lidí má zájem to neustále zveličovat a je to business se zdravím, doplňky stravy, výživovým poradenstvím…
Představ si, že v ČR máš výhled, že se jako ženská dožiješ 81 let. Jasný, že nemůžeme žít do 150, člověk – žena má určitý geneticky daný věkový limit – 84, řekněme. Takže je otázka, proč žijeme o tři roky méně, než bychom mohli. A z těch tří let, se ví, že když budeš jíst 100% podle WHO, tak ovlivníš 5% z toho, to jsou dva měsíce života 🙂 To není mnoho, viď…
…to se nahlas neříká, health food market je velkej byznys.
Stejný dva měsíce probendíme v hádkách se svým partnerem v práci, která nás nebaví nebo pročučíme na televizi.
Samozřejmě, obezita a nadváha je problém, protože tyhle choroby a choroby, které způsobují stojí společnost hodně peněz.
Klíčový problém je to, že se v rodinách nevaří, nejíme společně v rámci širší rodiny, kupujeme si „konvenientní potraviny“, který nám výrobci podbízí právě obsahem cukru, tuku a soli, to jsou ty chuti, co máme nejradši. Pozornost se doteď soustředila spíš na tuk, všechny ty light potraviny, ale stejný, ne-li větší problém hrající roli v rozvoji obezity, cukrovky a spojených onemocněni je fakt cukr. Ta nabídka potravin na trhu je strašná v tom, že úplně bezdůvodně se ten cukr, sůl a tuk přidává do všeho možnýho. To by chtělo nějakou regulaci, alespoň velký zdanění, jaké mají myslím ve Švédsku. Vadí mi ten cukr v mléčných výrobcích – jogurtech, džusech a tak. Přijde mi totálně zbytečný kupovat sladký jogurty s ovocíčkem.
Ale přijde mi směšný z toho dělat takový videa a řešit to na facebooku. Fakt, že se po cukru tloustne (pokud příjem energie převáží výdej) a s tím se objevují další nemoci, mi přijde banální a jasný. Sám mám zkušenost, že když jsem byl ve Vietnamu, kde je najednou všechno strašně levný a začal jsem si tam kupovat místo vody ice tea, tak jsem měl za měsíc a půl čtyři kila navíc.
Sečteno podtrženo slovy profesorky Dostálové: Pestrá strava, základ zdraví a střídmě z bohatého stolu.
…jakoukoliv ortodoxností si život komplikujeme .. dost pravděpodobně prodražujeme a zbytečně se stresujeme… Ještě jednou: „Průkazně daleko víc nám škodí, že se nehýbeme a ta úzkostlivá starostlivost a obavy o to, co máme jíst.“
A ještě zajímavost ke „sportovní výživě“:
Sportovní výživa je další velký byznys – trh je plný doplňků stravy s jen velmi těžko dokazatelným nebo vyvratitelným efektem.Je moc těžký oddělit data z nezávislých studií od těch, které jsou dělané v zájmu výrobců. Velmi seriózní studie třeba říkají, že nikdy nebyl dokázán vliv toho dnes populárního vysokýho příjmu proteinu na růst svalové hmoty, že místo gelu stačí rozinky nebo sušené švestky a že vitamín C proti chřipce je 50 let starý mýtus, za kterým stoji starý pošetilý pán, ač dvojnásobný nositel Nobelovy ceny, ale v moderní vědě by neobstál. Myslím, že jen málo z těch věcí má opodstatnění a že pro rekreační sportovce doplňky stravy nemají žádný smysl, 42 km uběhne zdravý člověk i bez toho.
