Asi jen málokdo si nevšimnul, že mým aktuálním parťákem na běhání, ale i výlety přírodou (a v létě na in-liny) je sportovní kočárek TFK Sport 16″. Naše soužití charakterizuje velká spokojenost, ať už jsme společně podnikaly cokoliv – a rozhodně se na něj u nás jen nepráší.
Brázdil se mnou Jizerky, Liďáky, podívali jsme se do žitavské ZOO, zaběhali jsme si u brněnské přehrady i kolem konopišťského rybníka, ale samozřejmě nejvíc času trávíme na asfaltový cyklostezce pod barákem. Lze s ním drandit prakticky denně. Na webovkách má tahle kára, jedno krásný krédo: Nejdůležitější v životě je objevovat svět se svými dětmi – život začíná venku. A právě v tom mi TéeFKáčko hodně pomáhá :* Určitě jej doporučuju všem aktivním rodičům – milovníkům joggingu a výletování. (Cyklisté musí sáhnout po jiném modelu – TFK Joggster Velo)
Se šestnáctipalcovými nafukovacími koly kočárek na asfaltu krásně sviští, ale poradí si i s poněkud náročnějším terénem – nechybí odpružení. Párkrát jsem se proklínala, kam jsem to zase vlezla, ale pokaždé jsme cestu zvládli. Jasně, Mount Everest s ním asi nezdoláte… O:)
Přední kolečko je napevno, což je pro sport optimální. Kdo na něj není zvyklý, chvíli mu to potrvá, ale vychytat ten správný grif chce jen trochu cviku. V menších zatáčkách si poradíte snáz, do těch větších si předek prostě přizvednu. Pro komfort i v prostředí města je možné ke kočárku dokoupit přední otočné kolo. Ale a priori máme v ruce prostředek pro aktivní trávení volného času.
Konstrukce a vůbec celý kočárek působí bytelně, což přispívá i k jeho stabilitě. (Slyšela jsem pár příkladů o tom, jak se trojkolka převrátila, to tady vážně nehrozí.) Přitom má odlehčenou konstrukci (přesně 15,9 kg). Onen dojem robustnosti je dán i opravdu prostorným sezením vybaveným 5-ti bodovým pásem. „Korbička“ tohohle sporťáku mi je vážně sympatická, protože ji charakterizuje pohodlí dítěte, což je pro mě stěžejní. Není to zkrátka o tom, že sportování mámy bude na úkor mimina a já tak můžu být naprosto klidná. – Náš sporťák výrobce doporučuje od 6 měsíců, pokud jej chcete pro mladší miminko, lze k podvozku dokoupit hlubokou korbu.
Zpátky ke sporťáku. Za onou pohodlností hledej plynule polohovatelnou zádovou opěrku. V praxi to vypadá tak, že když vyjedem, Ninuška může sedět a dívat se kolem sebe a jak vidím, že se vydává do říše snů, opěrku jí snadno pomocí popruhů stáhnu do lehu a ona může pěkně spinkat zcela vleže. Přirovnávám to k takový zenový závěsný houpačce, v níž se kolíbá v rytmu běhu. Ta pak pěkně doplňuje odpružená kola – žádné tvrdé nárazy.
Do města vozím „běžnej“ kočár nejen kvůli otočným předním kolečkům a tím pádem lepší manipulaci, ale i proto, že mám Ninu pořád natočenou k sobě a můžu si s ní povídat, zatímco na sebe vidíme. To bohužel sportovním kočárkům chybí, ale jasně, jde o bezpečnost. Navíc: jdu běhat a ne se vykecávat s dítětem! 😀 A vysilovat se mluvením. Nehledě na to, že ne vždy to za běhu jde. Vlastně to pak v praxi vypadá tak, že nejčastěji vyjedem ven v čase spaní, uspím a pak si můžu (dlouhé desítky minut) nerušeně běhat. Když si jdu náhodou zaběhat „za bdělého stavu“, není to prostě taková pohoda a klídeček.. 😀 I když je ale sporťák natočený po směru jízdy, ve stříšce má zabudovaný okýnko, kterým můžu Ninu poočku sledovat, aniž bych musela odbíhat dopředu, anebo ho taky úplně zavřít. V létě jsem pak prakticky pořád využívala rozepínací UV síťku, kterou mohl pěkně cirkulovat vzduch (nicméně po celé ploše sezení je prodyšný airgo materiál).
Když jsme kočárek sestavili, překvapilo nás, jak je poměrně vysoký. Může s ním tak komfortně běhat (chodit) i manžel. Ne, že by se tak teda dělo úplně často… 😀 Já si zase nastavím rukojeť, jak potřebuji. Na chození níž, na běh výš. Nejčastěji běhám tak, že kočár vždy držím jednou rukou a druhá pracuje běžecky, po chvíli ruce střídám. Občas si i na rovince pošlu kočárek před sebe a doběhnu jej. Přiznám se, že červený popruh – pojistku k brzdě, používám jen na in-linech. Při běhu si věřím a v případě potřeby si vystačím s kotoučovými brzdami, které mají jedno ovládání „při ruce“ na rukojeti.
Do auta se kočárek složí pár snadnými úkony, nezabere to snad ani minutu. Není potřeba nic montovat ani rozebírat. Kompaktní balíček se pak snadno přendá do kufru. Nicméně pokud byste potřebovali, lze sundat kola.
Na TFK Sport 16″ oceňuji spoustu vychytávek, užitečných „drobností.“ Baví mě již zmiňovaný průhledný okýnko ve stříšce, která je rozložitelná, velká. Dvě větší kapsy po straně, kam dám klidně foťák, kapesníky a svačinu, do kapsičky ve stříšce ukládám zpravidla mobil, abych ho měla při ruce. Hned pod ní je uložená pláštěnka pro přečkání prvních kapek deště. Zvládla jsem tak bez problémů běžet i hodinu, více jsem nezkoušela. Pro zájemce je k dispozici klasická original slída. Závěsná síťka pod sedačkou, kam si dávám pití. A pod ní opravdu prostorný košík, někdy mám pocit, že až bezedný, když tam uložím deku, botičky, nosítko i batoh.
Přestože je to víc kočár na sport, než paráda do města, vypadá fakt dobře, moderně. A já si vždycky náramně užívám vyrazit s ním ven. Takže mě to i motivuje víc sportovat! Používám ho fakt často!
Vypadá to, že kočárek jen vychvaluju do nebes? Ale já jsem s ním vážně nadmíru spokojená! No, dobře, svěřím se vám se dvěma věcma, který pro mě nejsou úplně stoprocentní. Odepínání madla před dítětem není úplně na „jedno kliknutí“, nýbrž trochu krkolomný. Uměla bych si představit lepší řešení, však to tak mám i na svým městským kočáru. Naštěstí tuto funkci využívám zřídka… Za druhý: Občas mě rozčiluje, že když si rozbalím stříšku do její nejširší varianty a přejedem nějakou větší nerovnost, sama se o jednu pozici složí. Kolem a kolem je to jen kosmetická záležitost, ale mě to prostě rozčiluje! 😀 Víc mě za čtyři měsíce používání nenapadlo, a to jsem kočárek prověřovala poměrně hodně a svý postřehy jsem si snažila zaznamenávat. Dokonce i píchlou duši jsem si zvládla sama opravit – zalepit. Nicméně už jsem vybavena lépe – náhradními dušemi a user friendly lepením.
Takže hurá vzhůru vstříc novým dobrodružstvím!
Díky za spolupráci s TFK CZ_SK!
