
Než jsem odlítala do Portugalska, zvažovala jsem, že až se vrátím, mohla bych zkusit Whole30 – vyřadit z jídelníčku obiloviny a vlastně všechny věci, co se běžně jí jako přílohy (vedle těstovin tedy i rýži, kuskus, ale i brambory) mléčné výrobky, luštěniny, chemií nadopovaný potraviny. Zbude maso, vejce, zelenina a ovoce, trochu ořechů a oleje. Sleduju skupinu Whole30 na Facebooku a fotky jídel, co tam lidi vkládají, vypadají fakt dobře, frčí na tom několik mých kamarádů, kteří si to pochvalují.
Trochu mě teda odradilo, jakým způsobem je metoda popisována na českém webu.
Pak jsem se zase začetla do Jez a běhej, kde je naopak blahořečeno veganství. Což znamená vedle absence mléčných produktů i absenci vajec a masa! (oproti whole30 to teda „povoluje“ obiloviny).

Jenže pak jsme přiletěli do Londýna, Lisabonu, na Madeiru. A došlo mi (když jsme jedli v indický restauraci pizzu), že strašně ráda ochutnávám cizí kuchyně. A taky, že:
Miluju maso.
Miluju vejce.
Miluju mléčné výrobky – mlíko, sýry, bílej jogurt, s nímž se dá různě kouzlit, a cottage.
Miluju kavárny a ráda ochutnávám jejich výtvory.
Pardon, do kafe si dávám mlíko.
A nakonec (výše uvedené důvody vedou na celé čáře) je tu ještě partner, který je normální všežravec a zelenina místo brambor / rýže / těstovin by mi sotva prošla. Občas se mi podaří, že je ochotný dát si se mnou bulgur / kuskus / quinou. (Ne, nadvakrát vařit nebudu, radši ten čas využiju ke sportu nebo práci:)
A tak mi z toho zase vyšlo, že nejlepší je zlatý střed. Občas si dát to a občas zase to. Kupovat kvalitní suroviny, nejíst sra*ky. Nepřejídat se tím a ani tím. A něco třeba nejíst vůbec, protože to není nezbytný a člověk se bez toho krásně obejde… (třeba knedlíky, bílé pečivo, salámy, ochucené, cukrem nadopované jogurty, sladkosti, chipsy, … – ale i ten knedlík si třeba jednou za půl roku dám a občas i Jirkovy ty chipsy uzobnu)
Baví mě vařit, experimentovat, takže klidně občas něco ve stylu paleo / vegetarián uvařím – třeba se těším, až vyzkouším chilli podle Scotta Jurka z Jez a běhej, stejně tak až si doma udělám guacamole – ale pak si zase moc ráda smlsnu na pořádném steaku!