Proč mám plážový volejbal dále hráti: dnes vítězně!

The Winners!
The Winners!

Občas mám chuť se na nějaký sport vykašlat a věnovat se víc jinému. Důvody jsou logické: když budu makat na jedný věci, je pravděpodobný, že se v ní někam (daleko?) posunu. Když jich budu dělat pět, budu ve všem průměrná. Takhle to mám dost často s beachem, jakože bych ho odsunula cca na pátou kolej; tuplem když se teď hraje v krytý hale, bez slunce, v zimě a tak. Ale prostě uplynulé dva víkendy ukázaly, že to je hloupost kardinální. A že beach musí být v mém životě zachován a patří tam! Vždyť volejbal celkově hraju s nějakou pubertální pauzou asi od 7 let a mám kolem něj spoustu kamarádů a v létě je to opalovačka, pohodička, je to prostě hezký sport. Ale co hlavně: dneska se mi s parťákem Q podařilo nějakým záhadným způsobem (slušně obsazený) turnaj vyhrát! To se mi snad ještě nikdy nestalo, tak se omlouvám, že jsem z toho tak vyplesklá, ale mám fakt radost! I vzhledem k tomu, že si jdu občas jen tak pinknout a pravidelně netrénuji (a hlavně jsem byla ráno po společenské akci jak přejetá parním válcem).

Proč jsme vyhráli? Dneska jsem se soustředila na ono „vyladění psychiky“ viz povídání sportovní psycholožky Veroniky Balákové. Protože beach, kdy jste na hřišti jen ve dvou, je sakra o psychice (jak a proč tu asi úplně rozepisovat nemá smysl). Každopádně já jsem dnes (minimálně v posledním rozhodujícím zápase) své myšlení změnila. Běžně mám tendenci nastupovat do zápasu s pokorou a dost často také s tím, že na soupeře nemáme. A že jsem dlouho nehrála a nejde mi to a neumím to a ono. Najednou mi došlo, že s tímhle přístupem fakt šanci nemám, a tak jsem svou hlavu začala dopovat vysoce pozitivními myšlenkami (konkrétní si nechám pro sebe, hihi), zvedla hlavu vzhůru a jala se makat, běhat, běhat a bojovat o každý balon. Vyplatilo se! Mám fakt radost!

Beach je nej v létě!
Beach je nej v létě!