Pokochám se krajinou a zvítězím, měl jasno Podry o Parkmaratonu

Podry píše:

Závod, na který jsme chtěli a nechtěli jet, nakonec jsme jeli, a nelitovali. Tak by se dala stručně vystihnout víkendová akcička v krásném prostředí Krásné Lípy. Nechtěli jsme jet kvůli tomu, že každý týden závodíme a hlavně Evík cítil, že potřebuje pauzu. Chtěli jsme jet kvůli krásnému okolí a také proto, že jsme to slíbili Mejlovi (Míla Petrášek). Nakonec jsme ale v sobotu ráno vyrazili, Evík jako vždy před závodem mírně nervózní a tím pádem i mírně nepříjemný, já naopak pozitivně naladěný, protože jsem si tu Köglerovu naučnou stezku proběhnout chtěl.

Počasí v sobotu bylo přímo stvořené k běhu, ani vedro, ale ani nelilo jako z konve. Start všech závodů (desítka, půlmaraton i maraton) byl společný na náměstí v Krásné Lípě. Závod se pořádal jako součást Dnů Českého Švýcarska, takže na náměstí probíhal docela rušný program, stánky či sraz motoveteránů.

Celkem startovalo asi 150 závodníků, a to je na tak malý závod dobré. Taková ta hezká běžecká atmosféra, nic monstrózního, ani ušmudlaný přespolák v Horní Dolní. Díky společnému startu jsem si stanovil taktiku, že poběžím na pohodu, pokud možno s prvními z kratší trati a pak si ten zbytek lehce doklušu, pokochám se krajinou a slavně zvítězím. A dalo by se říct, že tak se i stalo.

Dojmy z trati

Hned po výběhu z náměstí se trasa nepříjemně zvedla, vpřed vyrazili dva mladíci a Mejla. Držel jsem se s Mejlou, postupně jsme doběhli ty dva a skoro do pátého km jsme běželi spolu, později nás doběhl ještě Míra Daňko, skvělý triatlonista a pozdější vítěz desítky. S velmi mírným náskokem jsem doběhl na dělení trati na 5. km pod rozhlednou Vlčí hora a odtud jsem si běžel až do cíle sám. Evík mne prý viděl ještě jednou, kdy desítkáři křižovali trať půlmaratonu a kousek byl společný, já neviděl nikoho až do cíle.

Trať byla dobře označena fáborky, šipkami a na hlavních křižovatkách stáli pořadatelé. Hlavně dvě mladé slečny za Kyjovem mne navigovaly na odbočku v tak zajímavých pózách a s takovou grácií, že jsem málem narazil do ohradníku pro krávy. Bohužel jak začalo trochu mžít a objevila se i mlha, tak jsem hlavně v lese musel fáborky trochu hledat a jednu chvíli dokonce zmizely, takže jsem v duchu doufal, že je snad nějaký pitomec nestrhal.

Dušan – traťák

Ale vše dobře dopadlo, dokonce jsem si ani nerozbil ve svých silničkách ústa na blátivých sebězích, a tak jsem si celkem v pohodě doběhl pro vítězství. Čas 1:27:44 vypovídá o pohodě i o profilu trati. Navíc to byl podle hlasatele v cíli traťáček.

Pro mne nečekaný a hustý byl hlavně kopec asi na 15. km, takže jsem docela litoval maratonce, co běželi stejný okruh jako půlmaratonci, v cíli se otočili a běželi ten samý okruh v opačném směru. – Vítěz Josef Veber běžel na daný terén hodně dobře, klobouk dolů.

Potěšil mne asi 1,5 km před cílem Evík, který mě radostně povzbuzoval a dokonce běžel kousek se mnou (asi tak 50 metrů doplňuje Evík). A propos Evík také slavně zvítězil. Nejen ve své kategorii, ale i v celkovém pořadí, přestože před cílem zabloudil. Jeho nálada se tímto výrazně proměnila, takže jsme si to po závodě docela užili.

Občerstvení jak na trati, tak v cíli, bylo skvělé. Jeden z mála závodů, kde jsem se na občerstvovačkách zastavil a v klidu se napil i najedl. Měl jsem tedy jenom banán a meloun, ale obyčejně nejím nic a piju za běhu. Škoda, že Mejla občerstvení podcenil a kousek od cíle dostal hlaďák, takže z druhého fleku klesl na bramboru.

Krásné medaile ukované Mejlou

Medaile ukované přímo Mejlou byly super, vyhlášení na náměstí  taky, protože bylo součástí kulturního programu a tím pádem i s obecenstvem. Evík si užil tanec a zpěv se Šmoulinkou a vystoupení Michaela Jacksona tak trochu připomínalo slavný film Divoké včely s Pavlem Liškou.

A jako bonbonek na závěr nelze nezmínit to nejlepší a tím byla milá společnost našeho kamaráda Tomáše Wolfa a jeho příjemné Alenky.