Podry si na Labských pískovcích doklopýtal pro traťák

Podry píše:

Tak konečně se mi na třetí pokus podařilo v Tisé zvítězit. A to navzdory tomu, že předchozí dva pokusy byly v období přípravy na maraton, cítil jsem se dobře a měl jsem hodně naběháno. Nebo snad právě proto, že od podzimu chodím z práce dost pozdě (Evík ví, Evíkovi se to moc nelíbí), nemám čas ani náladu na pořádný trénink, a tak naběhám něco kolem 50 až 60 km týdně (jako Evík). Loni a předloni to bylo více než 100 týdně. Asi vážně platí, že méně je někdy více. Ale možná je to taky náhoda, a možná pomohl prášek na alergii, který jsem si snad podruhé v životě na zkoušku vzal. Možná závodky od Inov8tu (testovali jsme v RUNu 10/2016). Ale to už je jedno.

Trénink s Ondrou jistě pomohl

Vyšlo to a kdo mě zná, ví, že z druhého místa bych se moc neradoval. Jasně, hlavní favorit Tomáš Bystřický běžel v sobotu Ještěd Skyrace (to já jenom pešky fandil parťákovi Ondrovi Fejfarovi, kterému jsem na Ještědu dělal před pár dny průvodce), což mi hrálo do karet, ale zároveň jsem docela výrazně zaběhl traťový rekord, a to se počítá.

Soustředění pomohlo: Fotoreport: Spojení běhu a relaxu. Bez signálu. Boží!

A jak to tedy konkrétně probíhalo?

Do Tisé jsme přijeli o trochu dřív, takže jsme zaparkovali luxusně kousek od startu a první dojem byl docela drsný – kosa jako blázen. Naštěstí jsem z Liberce na takové počasí zvyklý a navíc ho mám docela rád, rozhodně radši než vedro. Taková skoro jizerská horská romantika, ovšem s kulisou pískovcových skal. Právě kvůli té krajině se mi tenhle závod líbí. No ale většina lidí tohle počasí asi tolik nemusí, takže účast se mi zdála nižší. Taky konkurence závodů je rok od roku větší. Ale aspoň na startu nebyly davy a přišli jen ti správní drsňáci a drsňačky, takže prezentace v pohodě.

Výsledky: na hlavní trati běželo 66 lidí

Start byl ve vlnách a co bylo pro mě ještě nejdůležitější: všechny muže na hlavní trati 22,5 km pustili tentokrát pořadatelé v jedné vlně. Díky za to, loni z druhé či třetí vlny to předbíhání moc příjemné nebylo a hlavně člověk nevěděl, kolikátý to tedy vlastně běží.

Letos také moc hlavní závod neovlivnil ani provoz na strmých schodech, žádná máňa z Dresden je naštěstí neucpala. Super. Takže už stačilo jenom sledovat T. Bystřického a pokusit se u toho nezlomit si z kopce nohu. Seběhy jsem kdysi běhat snad i uměl, ale na stará kolena jsem strašně opatrný, takže v první části prvního kola jsem vlál a říkal si, že to asi zase bude stříbrná placka. Jenže v prvním asfaltovém kopečku jsem se cítil na to jít do čela, a tak se i stalo.

No a ve druhém táhlejším kopci už za hotelem Ostrov (vzpomněl jsem si po každém průběhu okolo na přípravné soustředění před závodem) jsem začal se začal Tomášovi mírně vzdalovat. Ale pořád to bylo jen o pár metrů a takhle to bylo až do cíle prvního kola.

Mezičas byl velmi rychlý, kolem 30:50 u občerstvovačky, zároveň mě povzbudil, protože jsem si podle pocitu myslel, že běžíme pomaleji. No a od začátku druhého kola jsem až do cíle běžel sám. Snažil jsem se držet stejné tempo a i druhé kolo bylo ještě hodně rychlé, odhadem 31:30, a tak jsem se rozhodl, že zkusím dát i traťový rekord, přestože za mnou už byla výrazná mezera a mohl bych tedy docela šetřit síly.

Evík mi podal gel (ano, po dlouhé době jsem si pomohl chemií a stydím se, protože Zátopek taky neběhal s gelem), trochu jsem se napil a začal ten správný boj. Věděl jsem, že loni mi v posledním kole totálně došlo a že trať je v tomhle zrádná. Potřetí po schodech jsem se nahoře už vážně docela zadýchal, naštěstí nohy pořád chtěly běžet a až k hotelu Ostrov převážně po rovině a z kopce to bylo fajn. Ale pak do kopečka už se nechtělo ani nohám, ani hlavě.

3. byl náš kámoš Mejla

Naštěstí jsem nepřešel do chůze, vyklopýtal nahoru a rozběhl to ještě na ten traťák. Povedlo se to a cílový čas 1:35:25 mě potěšil. Poslední kolo vydřené kolem 33 minut. Od loňska zlepšení o více než 4 minuty, traťák překonán o více než minutu a čtvrt.

Po pražském půlmaratonu jsem si zlepšil chuť: Druhý místo je ostuda, má nastaveno Podry

Bejky Tým – Bednám vstříc! 🙂

A Evík na trati 7,5 km vybojoval i po sobotním půlmaratonu v Pardubicích skvělé třetí místo. Takže spokojenost na všech stranách, mise splněna a Bejky Tým skutečně míří bednám vstříc. A jako bonbónek za vítězství poukaz do hotelu Ostrov (kterej si uzmula maminka!!!).

Ten závod má prostě něčím koule. Je drsný a pro drsňáky, a tak to má bejt.