Podry píše:
Návrat do Brna po osmi letech dopadl dle očekávání – tedy tužka, jak je v poslední době u mne zvykem. Ale zase upřímně musím říct, že jsem čekal ještě horší výsledek. Vokolo Priglu se ten první ročník (2010) běžel kolem přehrady opačným směrem, a proto to srovnání časů trochu kulhá, nicméně 48:53 a 51:46 je propad dost výrazný. Jasně, jsem o pár let starší, ale i tak je to moc.
Překvapilo mne zařazení mezi elitní závodníky a Evina si pak z toho celkem správně dělala psinu, jenže, v takovém mamutím závodě (kolem 2 200 běžců) se výhody eliťáků moc hodily, a proto logicky pořadatele chválím. To, že nepozvou dvacet Keňanů a starají se i o přestárlé hobíky je dnes téměř neuvěřitelné. Ještě tedy k organizaci – všechno zvládli výborně, a myslím, že srovnatelně s RunCzechem, ale navíc tady bylo takové to nedefinované malé nic, co dělá z Vokolo Priglu závod s příjemnou atmosférou, a s pocitem, že nejde pro pořadatele jen o vydělávání peněz, ale že je to baví a že skutečně běžcům naslouchají, což někdy u pražskoitalské konkurence postrádám. Ale možná je to jenom tou srdečnou moravskou náturou, za ty tři dny jsme stihli navštívit tři hospody, kavárnu a jeden bar a všude byli podivně příjemní lidé. A to ani nezmiňuju rozradostněnou mládež v parku před Janáčkovým divadlem, to u nás v Liberci nemáme.
Přepálenej první kilák
Ale teď už konečně k samotnému závodu. Trať kolem přehrady je krásná, to je jasné a díky prosluněnému podzimnímu sluníčku o to krásnější, listy barevnější, jenže pro drsného seveřana trochu teplo a ještě si taky musím zafňukat nad tím, že rovinek bylo pomálu. Prostě buď táhlý seběh, nebo táhlý výběh, občas prokládaný prudšími hupíky.
Taky se běželo chvíli mimo asfalt po úzké pěšině nejdřív do kopečka a pak zase z kopečka, kde někoho mohl někdo i brzdit. Přede mnou běželi dva mladíci z toho trailového kopce trochu opatrně, takže jsem se taky chvilku v duchu rozčiloval, že chci běžet rychleji, ale byla moje chyba, že jsem se nechal předběhnout, a tak si tady výjimečně na nepřízeň osudu stěžovat nebudu.
Mohl bych si spíš stěžovat na vlastní blbost, přestože jsem si totiž před závodem říkal, že nemám kilometráž, že je to dlouhé a vlnité a že tedy musím začít opatrně, stejně byl první km kolem 3:16 a i trojka byla ještě těsně pod 10 minut. I když to bylo převážně z kopce, na mne to bylo tempo vražedné.
Navíc jsem si nepochopitelně v hlavě nastavil, že můžu konkurovat nejlepším veteránům, a proto jsem se po startu držel s Davidem Gerychem, který nakonec čtyřicátníky vyhrál. Kolem druhého km mne předběhla ultra legenda Dan Orálek, pak v jednom hupíku další vytrvalecká legenda Robert Štefko. Zatímco Dana jsem viděl prakticky celý závod kousek před sebou, Robo zmizel v dáli. No a pak kolem 10. km (mezičas 36:40) mě přejeli další dva veteráni, takže místo očekávané bedny jsem utržil ostudné páté místo ve své kategorii.
I kulhající byl lepší..
Musím ještě zmínit, že Robert je navíc už padesátník a porazil všechny mladší veterány a celkem doběhl asi na 9. místě. Jasné je, že i kdybych začal pomaleji, veterány bych nevyhrál, ale možná bych se pak tak netrápil a stačilo by to aspoň na bednu. Tam mi nakonec chybělo 35s na Dana, který nedávno doběhl šílenost jménem Spartathlon, a proto musím smeknout před jeho výkonem. Navíc mi i přišlo, že trochu kulhá a o to víc je smutné, že jsem ho nebyl schopný doběhnout. Jirka Homoláč jako vždy vyhrál a nakonec jsem za ním na celkovém 18. místě zaostal skoro 7 minut a průměrné tempo jsem měl přesně 3:40.
A co říci závěrem? Výlet to byl fajn, vymetli jsme hospody, pokecal jsem s rodinou, pokochali jsme se podzimní přírodou, projeli se po Príglu na lodi, navštívili Moravský kras i bájné městečko Poličku, jenom ten závod mohl dopadnout líp. Ostatně jako vždycky. A myslím, že Evík se trochu nakazil a taky mu maličko chybělo k radosti v závodě, ale že zbytek si užil s nadšením…
