[instagram-feed]

Okolo plesa, srdce mi plesá… aneb naše první běžecké soustředění

To tak jednou Podry prohodil, že se v létě jezdí na běžecký soustředění. A že ideální podmínky jsou u Štrbskýho plesa v Tatrách. Nadmořská výška, rovina kolem jezera, malebné traily pro nabíhání kilometrů, … A já se chytím každý blbosti.

Pro něj to byla nostalgická vzpomínka na soustředění před 15 – 20 lety, v dobách, kdy ještě něco běhal. Mít totiž během náročnýho týdne stejně kilometrů jako já, je prej ostuda.

Já z dřívějška znala, a možná to taky bude tak těch 15 – 20 let:), jen soustředění volejbalová. Musím říct, že tehdy to bylo spíš za trest. Včetně ranních běhácích rozcviček nebo šaškování na vlašimském ovále. A teď dobrovolně absolvuju dvoufázový běžecký tréninky. Svět se mění a my s ním.

Jenže málem to celý bylo v ohrožení, protože jsem jen pár dní před odjezdem s teplotou lehla a běhala maximálně na záchod; záhy se zmátořila, ale i tak jsem se necítila úplně fit a bolelo mě v krku. Není to ideální řešení, ale nějak záhadně jsem to rozběhala, přecéčkovala a přehlívovala. Show must go on!

Cílem soustředění bylo nadýchat vysokohorský vzduch:) a hlavně nahltat kilometry, tedy rozvinout obecnou vytrvalost a zvýšit celkovou fyzickou kondici před podzimním závodním blokem. Říká trenér Podry.

Podzimním cílem je hlavně zlepšení na 5 a 10 km. Jeden půlmaraton (u Bodamskýho jezera!) poběžím spíš pro zpestření (i když i tam by bylo zlepšení fajn).

Trochu nám to celý komplikoval nadcházející závod Běhej Lesy Vysočina, ale tak jsme ho prostě implementovali do oné přípravy. Žádné ladění, odpočívání, a podle toho to taky mohlo dopadnout:) Možná že i trochu dopadlo.

Po dlouhé analýze jsem pro ubytování vybrala (zrekonstruovaný) Hotel FIS*** s wellnessem a bohatou snídaní. Dobrá volba. Sauny, bylinkové páry a vířivky jsme využívali takřka denně! A sakra musíme víc rege absolvovat i doma! Podryho rege pak ještě zahrnovala ležení u televize a sledování Tour de France (kdyby tam aspoň zůstal Sagan..).

Trénink

dopolední fáze byla vždy objemová, odpolední byla kratší, zato rychlostní, a po rovině; důležitá byla následná regenerace a spánek.

1. fáze (dopoledne) 2. fáze (odpoledne)
sobota  — (příjezd) klus kolem plesa 5,6 km
neděle „aklimatizační“ celodenní túra v horách – 20 km klus kolem plesa + 2. kolo (2,2 km) svižně (11:08)
pondělí dlouhý volný běh 20,3 km  rozklusání, ABC – 3 x 1 km, MCH 2 min + MK 2 min – výklus (8 km celkem)
úterý volný běh 12,6 km (na Popradské pleso a zpět) fartlek 3 kola kolem plesa (8 km celkem)
středa dlouhý volný běh 20,3 km rozklusání, ABC – 10 x 200 m s MK 200 m (celkem 8,5 km)
čtvrtek kratší túra Mlynickou a Furkotskou dolinou 10 km VOLNO 
pátek ráno před snídaní – test: kolo kolem plesa svižně (10:20 – zlepšení o 48 s) – 4,3 km předzávodní rozcvičení – klus + rozcvička + abc + rovinky – 5,3 km
sobota  — ZÁVOD Běhej Lesy Vysočina 12 km
neděle  — výklus 10,2 km

► Celkem: 108 km

►► Sleduj můj trénink na Stravě!

Ráno jsme si dávali fakt velkou snídani. Podry klidně vejce a párky. Já vejce jen když se neběhalo. Měla jsem hlavně pečivo s pomazánkou, sýry, zeleninu, nesmělo chybět ovoce. Podry končil bábovkou a závinem, já většinou tmavým chlebem s nuttelou a kafem s mlíkem. Vločky s jogurtem jsem měla snad jen jednou. Pak jsme trávili, načež přišla první fáze – objemová. K obědu bylo jen něco menšího na pokoji, třeba kuskus nebo kaše, sušenka. Dlouhý relax a odpolední fáze – rychlostní. Wellness a pořádná večeře (klidně i halušky s brynzou, jednou žebra O:), klidně i pivko / vínko).

Tréninky jsem ku překvapení a velké spokojenosti trenéra přežila a zvládla dobře:) Teď na to jen dobře navázat a zůstat zdravá… Usnesli jsme se, že se nám takové soustředění líbilo a příští rok na jaře si něco podobného zopákneme 🙂 #JestliNebuduTěhotná 🙂

Ze Slovenska jsme ne úplně komfortně přejeli na Vysočinu, kde jsme si dali 2 noci v sympatickém Balónovém hotelu Radešín.

Běhej Lesy Vysočina

Navzdory soustředění jsme si mysleli, že tu Bejky Tým urve bednu s prstem v nose. Trochu víc pokory by neuškodilo, protože nakonec odtud vezem jen brambory. Ale líp to nešlo. Podry říká, že Bejky Tým neumí běhat ve vedru. K tomu silná konkurence (když nejrychlejší žena, dráhová exrepre, ztrácí na Podryho na dlouhý trati jen 3 minuty?!), nemocný se cítil naopak Podry, i když zvládl vyhrát.

A já ty kopce prostě běhat neumím a neumím. Nesmím nad tím moc brečet, protože to náš cíl není. A vzhledem ke všem okolnostem (kilometrová nálož, žádná závodní příprava, příchod menstruace, vedro, stres z práce, kterou jsem honila trochu last minute (jo, všude jsem pracovala),… = všecko výmluvy:)) je moje 14. ženský místo celkem fajn.

Pocitově to bylo o dost lepší než Lednice, ale nejvíc mi zatím sedl Karlštejn.

K těm kopcům – je to pro Podryho téměř záhada, že mi to tak nejde. Říká, že se před kopcem už preventivně skoro zastavím. A možná je to tedy v hlavě. No nic.

Co nás teď čeká?

S otazníkem