Odplata za liknavost, hlava jak na kolotoči

Je to pech. Jen co jsem „doléčila“ píchající koleno, patrně se mi zablokovalo něco v zádech / krku / rameni a třeští mě z toho hlava. A tak – místo pobíhání v tom krásném babím létě a mezi podzimními barvami – ležím v posteli a jím (přidala jsem recept na mrkvovo-celerovou pomazánku), což je fakt super! … 🙁

Snad se ale potvrdí, že všechno špatné, je pro něco dobré, a tak alespoň zpytuji svědomí a doufám, že si odnesu velké ponaučení. Totiž:

Pravé rameno se ozývá už pár let. Začalo to občas při spinningu (klidně 5 let a víc zpátky), pak občas při běhání. Píchavá bolest vystřelující od lopatky do ramene. Byla se mnou už na prvním půlmaratonu, v Ústí nad Labem 2013, na třetím kilometru přesně. Jak jsem to řešila? Snažila jsem se pracovat s myšlenkami a přesvědčovat se, že mě nic nebolí. Že by nová alternativní léčba?

Občas jsem se zmínila před ortopedem (když už jsem u něj byla kvůli jinému akutnímu problému), pár pokusů o fyzio skončilo v zárodku. Prostě takový ten hloupý přístup: když mi nic není, nijak výrazně mě to neotravuje, ozve se to zřídka, k doktorovi chodit nepotřebuju. Mimochodem, totéž se mi nyní potvrdilo u zubaře. Naposledy jsem tam byla, když mi trhal osmičky, to jest dva a půl roku zpátky, takže když jsem se teď přišla zapsat k novému, ejhle, bude mi vrtat skoro celou pusu.

Věděla jsem, že mám ztuhlý trapézy (hodně dřepění u počítače, občas nějaký zbytečný stres), že to pod pravou lopatkou není úplně dobrý, ale abych ke všem svým aktivitám chodila ještě každý týden na fyzio? Občas jsem zašla na nějakou masáž. Pravda, teď jsem vyhlížela 13. listopad, na nějž jsem objednaná k paní doktorce Mottlové, která mi v rámci sportovní prohlídky o měsíc dříve vyjmenovala asi dvě stě padesát dysbalancí mého těla – mnozí namítnou není zdravého pacienta, jen špatně vyléčeného, ale se vším, nač mě upozornila, včetně pochroumaného ramene, jsem musela chtě nechtě souhlasit. Jenže měla volno až toho třináctého…

A mezitím si ramínko řeklo dost, milá Evo! Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, dalo by se říct. Tak mi jednoho dne začalo být nějak podivně, motání hlavy (znala jsem to už z listopadu před dvěma lety, kdy jsi mě dokonce nechali v nemocnici na kapačce a po všech různých vyšetřeních bylo závěrem právě to, že je to od zad) až zvracení. Vyspala jsem se z toho. Jenže za pár dní se to vrátilo a zatím neodešlo. Víceméně dobře je mi jen vleže. Jakmile se zvednu, točí se se mnou celý svět, chodit je náročný, necítím se ve své kůži. V různých intervalech cítím ztuhlou krční páteř, píchání v rameni a vlastně celé pravé paži, ve svý paranoe vlastně už skoro všude. Jedno SOS fyzio mám za sebou, ale přes mé očekávání mě nevzkřísilo, a tak vyhlížím tři další seance týden nadcházející (ano, předtím mi bylo zatěžko jít jednou týdně, tak teď jdu rovnou třikrát + zmíněná paní doktorka Mottlová + pro jistoto neurologie).

Jsem otrávená. Plánovala jsem běhat, plavat, cvičit, atakdále. Místo toho ležím v posteli a jím. Doufám, že už alespoň ponaučena: k doktorům se nechodí až když je nejhůř.

Ilustrační foto freeimages.com