Znáte to. Někdy se sejde víc protivných věcí naráz a vy byste se nejradši zahrabali dva metry pod zem. V posledních týdnech toho zkrátka bylo a je moc. Po všech stránkách.
Dokonce jsem po Karlštejně týden neběhala, což je možná vlastně škoda, neb běh spíš v „takových chvílích“ pomáhá.
A tak jsem odpískala i RunTour v Plzni. Že nemám čas, musím pracovat a stejně bych běžela blbě. Teda tužku. Vážně jsem s tím žila až do pátečního večera.
I když mě trochu nalomilo, že se můžu svést s Víťou Pavlištou. V tý šťastný Mazdě.
Trenér říkal, že když nepojedu na RunTour, půjdu na čas „3,9“. Běžecky to tedy bylo prašť jak uhoď. I když mi bylo jasný, že v závodě se zmáčknu víc.
Nakonec to rozhodlo těch pár lidí, který (jste) mi napsali, ať jedu.
Žádný že mám moc práce. Naopak teď jsem byla v zápřahu dost a potřebuju vypadnout. Mezi lidi. Odpočinout si od Podryho.
Často mi někdo „závidí“, že pracuju z domova. Pravda je taková, že to moc žádná výhra není. Shrbená za počítačem, tepláky, v horším případě noční košile, v tom nejhorším, a to jsem fakt teď měla, notebook v posteli. To fakt člověku přidá. Žádný živý kontakt s lidma. Potřebuju vypadnout!
A dobře jsem udělala!
Do zázemí závodu jsme dorazili v 11.27. Vzhledem k tomu, že start pětky byl ve 12, dobrej punk. Aspoň člověk neměl čas se příliš stresovat.
Tak akorát na převlečení a lehké rozběhání. Docela se mi i osvědčilo ještě se ve startovním koridoru rozdýchat. Teplo bylo, ale ne prádelna jako v Ústí.
Strategie pro tenhle závod byla jasná a nastínil mi ji Facebook, který mi připomněl, co jsem sdílela před dvěma lety. Tehdy jsem dělala rozhovor s úspěšným švýcarským běžcem Viktorem Röthlinem. Mj. jsem se ho zeptala, co se honí hlavou člověku, když běží maraton tempem kolem 3 minut na kilometr. Řekl mi:
„V tu chvíli přemýšlím jen o tom, jak běžet co nejrychleji to jde. Jedno z tajemství úspěšného maratonského běhu je zaměřit sto procent pozornosti jen na běh. Přiblížit se mu co nejvíce je to možné. Jakmile začnete přemýšlet o jiných aspektech života, můžete se rovnou zastavit.“
Je to hodně dobré poselství. A je úplně jedno, že neběhám ani maratony, ani tempem 3 minuty na kilák.
A tak jsem tentokrát nepřemýšlela nad tím, kolik mě ještě čeká práce, nebo jak mě trenér zlobí:), ale prostě jsem běžela. Odvážně, první kilák za 4:23. Co kdyby se mi povedlo se dostat pod 22? Druhý a třetí už ovšem spadly na 4:33. Ale nezlobila jsem se na sebe. Běžela jsem dál.
Škoda a nevím proč, že 4. za 4:55. Trenér teda sice pak říkal, že čtvrtý kilometr bývá nejkrizovější, ale že by to muselo být až tolik?! Teda jako že by to o tolik být nemělo. Možná má i svou roli to, že mezi stromy mi GPS ukazovala nesmysly… Nojo – nečumět tolik na hodinky.
Cílový kilometr jsem se už zvetila, závěrečnou část jsem si osahala během rozcvičení, a běžela jsem kolem 4:22. Do cíle jsem nasadila mohutný sprint, abych předběhla postaršího pána před sebou. Jako by vedle mě byl Podry:)) Pravda, tu vostrou cílovou zatáčku jsem při tom málem nevybrala!
Když moderátor hlásil, že právě dobíhá 9. žena, byl to příjemný pocit. S výsledkem 22:44 jsem byla na tu únavu a rozpoložení a (ne)trénink posledních dní taky spokojená.
Jsem ráda, že jsem v Plzni tak trochu prolomila prokletí svých RunTour. Trať to byla vážně hezká a ráda se sem zase za rok vrátím. Určitě je to můj šálek kávy víc, než Budějice nebo Ústí. Teď už se těším na RunTour do domovského Liberce🙂
Zbytek dne se pak nesl v poklidném relaxovaní a povídání si s kamarády a novými kamarády.
Vlastně by tahle pasáž měla stát hned na začátku. Děkovná! Nejen za to, že jste mě povzbudili vyhrabat se z domova, ale i za četná fandění podél trati, to, že se ke mně hlásíte a máte radost z fotky. Já taky! A ne, fakt nejsem žádná celebrita, jak někteří říkáte:)
Musela jsem si při té příležitosti vzpomenout, s čím jsem v říjnu 2015 blog zakládala. Tehdy v tom byl (asi nejvíc) čistě sobecký kalkul: neflákat se, mít tréninkový dohled fejsbuku, jakousi berličku a oporu. To se dost povedlo. A těší mě, že dneska je to poslání už o krok dál: (třeba trochu / anebo i trochu víc) inspirovat a motivovat ostatní. Ukázat, že to jde. I když člověk začne později a bez ohledu na výchozí pozici..:)
Děkuji Vám.
