Obloha jak z konce světa na Reebok Ragnar Wattenmeer

Chci běžet rychleji, ale silný protivítr mi to znemožňuje. Častokrát se po nepovedeném závodě vymlouvám, že foukalo. Ale až teprve teď poznávám, jak to vypadá doopravdy. Do toho mě začínají šlehat do očí jak jehličky kapky deště. Zase! Asi tak stopadesátá kratičká přeháňka tohohle víkendu. A já se z bundy vyvlíkla ZaBěhu zrovna před chvílí, protože jsem se v ní pařila. Pomalu ukrajuju stovečky. Jistě by tu bylo hezky! Tady na rovný asfaltce podél Severního moře. Jenže je mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno a můj zobrazovací prostor je zúženej tím, nač si zrovna posvítím čelovkou. Půjčenou, tu svoji jsem po dovolený zaboha nenašla. Na druhou stranu je jasno, občas vykoukne měsíc. V dálce se mi přibližují a vzdalují osvětlené lodě, možná i nějaké město. Navzdory větrné brzdě, z níž mě skoro třeští hlava, a tomu, že co chvíli musím otevřít branku střežící ovce ve své ohradě, míjím nejmíň pět zářících blikajících běžců. Později rozeznávám vstupy do vody a sprchy. Že by se tu dalo i koupat?

Jak moc fičelo si ještě víc uvědomuju ve chvíli, kdy zahýbáme ostře doprava k blížící se předávce. Najednou se běží skvěle a lehce. Kéž by takové bezvětří bývalo panovalo po celých devět kilometrů. A to jsem se na začátku ještě chvíli klouzala bahnem.

Takhle nějak vypadal můj poslední úsek na Reebok Ragnar Wattenmeer z Hamburku podél Labe až do Severního moře.

Náhlá změna plánu

Ještě začátkem minulýho týdne jsem se přitom viděla doma na Jizerský – s kamarády, s manželem v týmu, loni jsme tu vyhráli kolo. Nanejvýš na Parkmaratonu v Krásný Lípě – krásný prostředí Českýho Švýcarska, menší závod, na kterým jsem loni vyhrála kratší trať…

Jenže ve středu mi volá kamarád z Reeboku, že se běží tenhle epickej zahraniční závod a že by mě rádi do týmu ReebokRunCrewCZ, kde na poslední chvíli pár běžců nemohlo jet. Na rozmyšlenou jsem moc dlouho neměla. Stejně tak žádnou výmluvu. Skororaději bych byla pěkně doma, s manželem a dostatkem spánku. Tady budou cizí lidi a co když tam budou nejhorší?!

A tak to hlásím vyděšeně do telefonu Podrymu. Místo podpory, když zmerčí, oč jde, a kudy se běží, závistivě skučí “ty-se-teda-máš” a že si to nemám nechat ujít. A tak teda jedu do Hamburku.

Jen co se mi to chvíli rozleží v hlavě (a taky, co mi kamarád poradí, ať si spoluběžce projedu ve výsledcích na behej.com:D) je mi jasný, že to bude stát za to!

Počasí nehlásí úplně friendly, a tak si raději balím spoustu oblečení. I spoustu jídla! Stahuju si šikovnou aplikaci závodu do mobilu – pomůže s orientací na trati. Z Prahy vyrážíme v pátek ve tři, je před náma dlouhá cesta. Jako jedeš kolem osmi hodin, aby sis zaběh ani ne 24hodinovou štafetu. Trochu paradox…:)

Ale miluju běhání na nových místech! Navíc naše crew vypadá sympaticky. V Hamburku přistáváme kolem 23., krátký briefing a hurá na kutě. Naštěstí startujeme až ve 12.30, a tak můžeme vyspávat až do 9.

Naše crew – ReebokRunCrew CZ

Ulice, tržnice, semafory. Kličkuju Hamburkem

Startovní prostranství v centru je malé, ale sympatické. Atmosféru udává hudba, můžeš si nechat udělat tetovačku, zasoutěžit si.

Hlavně to má být ale ukázka toho, jaké počasí nás o nadcházejícím víkendu čeká. Chvíli leje a je neskutečná zima (jako na běh dobrý), pak vysvitne sluníčko a tak pořád dokola.

Běžím druhej úsek. A 12. a 22. Vybral mi to Podry. Abych si prý prohlídla město. Škoda, že je tak pošmourno, co chvíli sprchne.

Běžím 7 km ulicemi, parkem, po nábřeží, po schodech, skrz tržnici, kličkuju mezi lidma, někteří s deštníky, krosím silnice na červenou. Předběhnu snad 7 lidí, což je vždycky dobrý… pro sebevědomí. Sic v globálu skvěle značené, chvílemi jsem zaváhala. Asi kilák do cíle jsem si kvůli chlápkovi přede mnou kousek zaběhla. Ale! Pomsta byla sladká. Ten kilák jsem mu čučela na záda, abych zabrala ve finiši.. #PodryStyl

Na první předávce mezi auty (parkování obecně tu mají pro závodníky vyřešeno velmi šikovně) si vyzvedáváme moc příjemná a hezká trička závodu, není problém si vyměnit jakoukoliv velikost. Vytváříme si památku ve fotobudce. Obrázky jde podlepit magnety, který lípnem na auto. Co je tu ale největší lákadlo je kolo, na kterým si umixuješ smoothie.

Více běhu, méně odpočinku a hodně deště

Je nás jen 10, dvě auta, dodávečky, kratší úseky, celkem 250 km, tedy méně odpočinku.

Běžím asi za dvě hodiny, hledáme ve městě restauraci. Jeee, pouť! Kupuju manželovi perníkový srdíčko a pak zapadáme do pizzerky. Škoda, že není více času si to tu projít. Dávám si špenátový lasagne, ale pro jistotu si druhou půlku balím s sebou po doběhu. I tak mám pocit, že mi s nima nebylo úplně komfortně.

Než vyběhnu, pro velký úspěch se opět spustí obří slejvák, který ale zase záhy ustane. Zajímavý je, že se zase rozechčije asi minutu poté, co si pak po doběhu zalezu do auta.

Sbíhám na asfaltku podél Labe a mezi stáda ovcí. Po celé trase jich je požehnaně, stejně tak “ovčích branek”, které v propozicích připomínají, že máme zavírat.

Smráká se, mohl tu být hezký západ slunce, ale obloha vypadá spíš jak před koncem světa.

Předbíhám asi dvě holky, jednu blondýnu jsem měla celou trať před sebou asi na 100 m. Doběhla jsem ji zhruba 1,5 km před cílem. Nejdřív jsem se držela za ní, funěla, pak jsem ji předběhla a běžela, makala. Jenže přišlo několik ovčích branek za sebou, který mě přibrzdily. Ale do cíle jsem se už nedala a letěla zase tak, že by mě Podry pochválil. Jedinou nevýhodou bylo, že organizátor před předávkou nezaregistroval moje startovní číslo a zbytek týmu se tak kochal v autě… 😀 Z průměrnýho tempa 4:41 min/ km jsem ale měla radost 🙂

Nicméně to bylo fajn: vždycky cca 200 metrů před předávkou hlásil pořadatel vysílačkou, kdo se zrovna blíží a další běžec se tak mohl připravit.

A další organizační pecka: po cestě spousta toitoiek i klasických záchodů a na nich, světe div se, stále měkoučkej toaleťák! 😀 Drobnost, která organizátory moc nestojí, ale rozhodně potěší!

Ragnar pořádá mraky štafet na různých místech!

Mosty přes řeku

Noční meziautová předávka je vskutku zajímavá: u Kielského průplavu doběhne běžec na jeden břeh, další čeká na druhým, a je informován vysílačkou. Auto nám pak převeze loď s kusem silnice:) Jindy se nám zase stane, že je běžkyně rychlejší, než se stihne zvednout a zase spadnout padací most, a tak na předávce musí 10 minut čekat.

Není to nikdo jiný než naše kapitánka a trenérka ReebokRunCrewCZ Katka (Pecháčková) Vávrová, roky běhající za pražský Spartak. Sleduj její Instagram – nejenže rychle běhá, ale propadla i józe. K tomu má doma malou holčičku. #inspirace

Spát se nám moc nedaří, máme málo času a v autě to je krkolomný. I když by tu bylo stanový městečko. Hlavně jsem jelito, protože si celou dobu myslím, že mám špunty do uší v kufru zatímco jsem je měla u sebe… A nemusela jsem tak poslouchat chrápání v autě! 😀

Mít tak víc času…

Poslední úsek si odbudu mezi třetí a čtvrtou a pak už moc nic nevnímám, přestože si na další předávce kafe (je tu zdarma, dá se za euro koupit houska s džemem a nutellou). Procitám až po deváté v cílovém městečku Saint Peter-Ording. Překvapivě – leje! A stejně překvapivě je za chvíli zase slunečno. Můžeme jít čekat na finišující Zuzku. Dobíhá po malebném mostě, my se k ní připojujem na posledních 150 metrů. Je to prima! A ty krásné neotřelé medaile!

V zázemí připravují palačinky, bratwursty s kari, rybí specialisty, dávám si jen pivo, trochu mě bolí břicho.

Škoda, že není čas pocourat po tom pohledném přímořském letovisku. Je před námi ku*va dlouhá cesta… Domů se dostanu až před půlnocí.

Ale nelituju, to se dospí! Navzdory počasí, který ale vůbec nevyšlo, to opravdu stálo za to! Zůstane kupa zážitků a vzpomínek na dobrodružství. Nemuselo to utéct tak rychle, s posádkou druhého auta jsem se bohužel moc nepotkala:( Budu muset někdy dorazit na trénink RRC do Prahy.

Z organizačního hlediska bych řekla, že Reebok Ragnar Relay Wattenmeer je ještě povedenější než Vltava Run. Trasy si s čistým svědomím netroufnu úplně porovnat, protože v neprospěch Ragnaru značně hraje uplakaný počasí a zataženo. Jinak by tam bylo taaak krásně! Být slunečno, lovím slova jako epický. Tentokrát to bylo epický zase jinak. Říkala jsem doma Podrymu, jak hezky by se to dalo projet na kolech… :)) Pokud by teda zase nepršelo.