Tak zase běhám. Tak trochu paradoxně. Protože někdy na konci roku 2021 mě pohltilo lezení, na laně a bouldering zejména. Viděla jsem tu potenciál pro to se zlepšovat. Narozdíl od běhu, kde mi naskakovala jen dřina a dřina. Začala jsem chodit i na tréninky. Nejradši bych lezla furt. Jenže možná právě to se mi stalo i osudným: zranila jsem se. Přetržený přední zkřížený vaz a prasklý meniskus. Na boulder se už bojim. A tak jsem zas začala běhat, trénovat, dávat si cíle. A taky studuju nutriční terapii na 1. LF UK a radím lidem, jak se stravovat lépe/zdravěji nebo jak redukovat hmotnost. Ostatně i s běháním to jde ruku v ruce.
Běhám pořád – nejčastěji s kočárem TFK Sport 16″ – a k tomu cvičím a snažím se racionálně jíst. Zkrátka se snažím být aktivní mámou. Ninuška se nám narodila v červenci 2019. Poměrně dlouho se mi dařilo být aktivní i v těhotenství, běhala jsem asi do 5. měsíce, pak jsem přesedlala spíš na posilování.
A do té doby? Jako by snad platilo, že v nejlepším se má přestat! 😀 Než jsem v říjnu 2018 zjistila, že jsem těhotná, týž rok se mi dařilo – na mé poměry – zaběhnout slušné časy. Ještě aby ne, běhání jsem dávala opravdu dost…
S běháním jsem začala koketovat někdy v roce 2013 a opravdu jsem o tom toho tehdy moc nevěděla. Jinak bych hned nevymetala jeden půlmaraton za druhým! Naštěstí dostalo moje běhání koncem roku 2015 řád – tedy tréninkový plán. Ten přinesl nový smysl, nové cíle i nové výsledky.
A tak tedy běhám! A běhání doplňuji i jinými sporty – cvičením (kruháč, jóga), plaváním, kolem, běžkami, oblíbeným beach volejbalem.
Svým běháním podporuji neziskovou organizaci Centrum Anabell, které pomáhá osobám s poruchami příjmu potravy – Běhám pro Anabell.
Jsem držitelkou certifikátu „Trenér kondičního běhu“ od Českého atletického svazu.
Jsem certifikovaným Poradcem pro výživu. Školení jsem absolvovala v odborné nutriční poradně FitBee.
Můj trenér – Dušan „Podry“ Podroužek – je zároveň mým životním partnerem.
Nejen o běhání a sportu také píšu – živím se hlavně jako novinářka na volné noze. Spolupracuji zejména s magazínem Kondice a Glanc, Lidovými novinami.
Aktualizace leden 2017 V roce 2016 jsem odběhala celkem 1 980 kilometrů, ať už tréninkových či závodních. Trénink se stal mým koníčkem, zvykem, nedílnou součástí mého života – píšu o tom i ve své bilanci. Mou první opravdovou tréninkovou sezónou mě provedl Vítek Pavlišta, za což mu nikdy nepřestanu být vděčná. Nasměroval mě na novou (a skvělou!) cestu, aby už od nové přípravy na jeho práci navázal dlouholetý a úspěšný atlet Dušan Podroužek – Podry.
Povedlo se mi zlepšit si čas na desítce i 1/2 maratonu, sezónu jsem uzavřela vydařeným Silvestrovským během na 10. místě v kategorii.
Silvestrovský běh v Jablonci (5,8 km) – 31. 12. 2016 – 27:35 ► 10. žena v kategorii (z 162), 13. žena celkově (z 183)
Aktualizace březen 2016
V prosinci 2015 se něco zlomilo a já konečně začala pořádně běhat! Teda ne jen tak něco, přišel řádný tréninkový plán(kolik měsíčně naběhám). Za něj a tedy i za to, že jsem se takhle rozběhla vděčím Víťovi Pavlištovi!
Prý to zkusíme. Asi jsme ani jeden úplně nevěřili, že ho budu tak poctivě plnit. Ale je to ta nejlepší věc, co mě v mém běžeckém životě potkala. Nese to výsledky!
10 km (Pečky) – 12. 3. 2016 – 0:50:11
1/2maraton Paříž – 6. 3. 2016 – 01:54:34
10 km (Vaše liga) – 27. 2. 2016 – 51:07
5 km (Vaše liga) – 30. 1. 2016 – 25:21
Vlastně se celkově kolem mě poslední dobou vytvořil okruh skvělých lidí, kteří mi pomáhají dělat to, co mě baví a zlepšovat se! (Proč je dobré obklopit se trenéry)
Víťa – plánotvůrce, tedy běžecký trenér
Michal, běžecký trenér z Running Mall – spřízněná duše ochotná vždy poradit
Myslím, že psaní mi jde lépe, než běhání. Alespoň v to doufám! Aby ne, když to první mě má živit.
Běhám. Někdy víc, někdy míň. Víc vlastně od té doby (zhruba únor 2015), kdy mě kamarád Robert přivedl do běžeckého centra Running Mall, kde jsem poznala i takové věci jako je intervalový trénink, ale hlavně trenéra Michala a spoustu přátel.
Running Mall
Ale pořád to není ono. Často mám pocit, že stojím pořád na začátku. I když mě od jedné z prvních desítek dělí (už?) 10 minut a na půlmaratonské trati jakbysmet (Grand Prix 2015 00:56:52 a 1/2maraton Budapešť 2:07:52).
Byť to nejsou časy nijak převratné, pořád jsem na tom líp, než velká část gaučové populace, myslím si. To byl také jeden z důvodů, proč vznikl v říjnu 2015 tento blog (v tu dobu vznikl i tento úvodník). Motivovat sama sebe (na jaře 10km za 50 a 1/2 konečně pod 2!) a třeba i ty z gauče (za předpokladu, že si ho občas někdo přečte). Uchovávat si (nejen) běžecké vzpomínky a moct se k nim vracet.
30 km na Gardě
Baví mě vyrážet na závody (absolvované závody), navštěvovat nová místa (miluju zahraniční závody), potkávat se na nich s přáteli a sdílet společně běžecké zážitky. Sem tam se i zlepšit. Závody jsou motivací trénovat.
K tomu jsem se teď začala učit plavat (ano, začala, nikdy mě to nikdo pořádně nenaučil).
Snažím se jíst (místy) zdravě, ale nepropadla jsem žádnému výživovému šílenství ve stylu paleo nebo raw ani „fitness food“. Na čem teď ujíždím, je odšťavňovač:) Pestrá strava, základ zdraví a střídmě z bohatého stolu, říká naše přední odbornice na výživu, profesorka Jana Dostálová, a to mi přijde rozumné.
Narodila jsem se v roce 1990 a jmenuju se Eva, kromě sportu (kam řadím ještě (beach)volejbal a kolo) mě baví cestování a moje práce. Jsem převážně novinářka, moje články můžete číst třeba v Runu, Kondici nebo Lidových novinách.
„Historie“
..asi nejvýstižněji jsem to vystihla ve svém článku z května 2014, po pražském půlmaratonu:
Jeden z prvních „běhů“ – červenec 2012
Vrátím-li se o několik let zpátky, patřila jsem k části populace, která běh bytostně nesnáší. Co na tom někoho může bavit? A tak. Všechno to změnily prakticky až jedny „lakostky“. Nová ne zcela levná vycházková obuv mi vydržela sotva půl roku, a tak jsem se ji jala reklamovat. Vyměníme vám je, ale musíte si v téže hodnotě vybrat jiné zboží. Nějakou dobu jsem chodila do onoho obchodu a nic se mi nezamlouvalo. Až jsem rezignovala a vybrala si svítivě oranžový „najky“, že v nich můžu trajdat po městě. Byly běžecký. Když už mám běžecký boty, měla bych taky běhat, že jo?!
Navíc, když jsem se zavázala, že s redakcí Žižkovských listů poběžím desetikilometrový Nike Run Prague 2012.
Tož vyrazili jsme (asi poprvé) v červenci s kamarádem Michalem Kafem, novinářem Pražského Deníku, na Ladronku, že to zkusíme. Byla jsem jedině pro indiánskou chůzi, a tak jsme chvíli běželi, chvíli šli. Byla jsem vyřízená a výsledek nebyl ani pět kilometrů. Na příště to vypadalo podobně. Logicky jsem žádný závod neběžela a stále umírala na třetím kilometru, což mě nebavilo.
Velký zlom přišel až v únoru březnu 2013, kdy jsem začala pravidelně dvakrát týdně cvičit s trenérem Tomášem Miřátským ve Studiu Fitnessie. Po dvou měsících takového drilu jsem si šla zaběhat a najednou jsem z fleku zdolala desítku. Cítila jsem se skvěle a hlavně získala motivaci pokračovat.
Ústecký 1/2maraton 5. 9. 2013 – první půlka
Načež došlo k výměně obuvi, kdy jsem „najky“ s měkkou podrážkou vyměnila za špičku na silniční běh Mizuno Wave Rider 16. Následně začínáme v rámci Amatérské volejbalové ligy, kde jsem pracovala, s běžeckými eventy. Když už to pořádám, musím to praktikovat! S kamarádem Honzou, abychom měli motivaci pravidelně běhat (Honzova cesta za vzdálenostmi je dost podobná té mojí), hlásíme se na další We Run Prague a dokonce i ústecký půlmaraton…
Aktualizace leden 2017 V roce 2016 jsem odběhala celkem 1 980 kilometrů, ať už tréninkových či závodních. Trénink se stal mým koníčkem, zvykem, nedílnou součástí mého života – píšu o tom i ve své bilanci. Mou první opravdovou tréninkovou sezónou mě provedl Vítek Pavlišta, za což mu nikdy nepřestanu být vděčná. Nasměroval mě na novou (a skvělou!) cestu, aby už od nové přípravy na jeho práci navázal dlouholetý a úspěšný atlet Dušan Podroužek – Podry.
Aktualizace březen 2016
