Tak dneska bude mít romantický večer (#cervenaknihovna) podobu analýzy dalšího tréninku, honilo se mi hlavou, když jsem se v předvánočním čase vracela z pražského centra Vital z testu laktátový křivky (a zátěžového EKG). Někoho by nejspíš vidina takového „romantického večera“ rozčílila, já se naopak těšila – všechny výsledky byly hodně pozitivní!
Hned za tím mi naskočilo: skvělá práce Vítka! — Dan Orálek ve svém Dlouhém běhu vzpomíná svého prvního trenéra, který v něm zažehl plamínek lásky k tréninku. Pro mě jasná asociace – to už pro mě bude navždycky Vítek – chudák; Podry to teď jen nesmí po…
A propo Podry! Ano, radost jsem z výsledků měla do té chvíle, než mi došlo, že to je hlavně odrazový můstek pro něj. A že tempo úseků bude zlý. A on se v tom bude vyžívat..
Ale teď vážně…
Řada zejména hobbíků považuje laktátovku za zbytečnost. Možná. Záleží, co kdo chce a očekává. Pro mě jednoznačně přínosná i motivující! Sice tuším, že nebudu běhat pořád s hrudním pásem (dře mě; já vím, že to hodinky umí měřit i na zápěstí; anebo že lze běhat podle wattů…) – resp. 80% tréninků půjdu bez něj a vezmu si ho občas pro zajímavost, ověření, pro jistotu… Ale to tempo – to je moje jednotka!
Článek v RUNu: Ten pravý čas na laktátovou křivku
Každopádně si z testu odnáším řadu důležitých (a potěšujících) věcí:
Pokrok jak kráva – byla jsem na témže vyšetření už před 2 lety (už tehdy jsem si o sobě myslela, že běhám; plesk!)… Dodnes jsem se hodně posunula, zlepšila (zase ten Vítek). To člověka vážně potěší, nakopne a motivuje makat dál. ► Jinými slovy: když vyšetření podstupujete opakovaně, mj. můžete sledovat svůj progres – cílem je, aby byla křivka co nejvíc zploštělá a posouvala se doprava.- Rozvinutá obecná vytrvalost – super, ta se nikdy neztratí, co víc, je základem pro kvalitu! ► Častý problém hobbíků je ten, ze běhají moc rychle a OV jim pak chybí. ► Není to lehké, vzpomínám si, jak mi bylo před těmi 2 lety na základě laktátovky řečeno, ze mám běhat pod 166 tepů, a adekvátní tempo pro mě bylo vpravdě šnečí.. Teď mám základ dobrý – díky dobře postavenému Víťovo tréninku (mimochodem, vycházel ze svýho, jen jsem to chodila v nižších objemech a intenzitách) a díky pomalu-nabíhací zimě.
- Jak jít volný běh? – když můžu jít pomalu, plazím se, šetřím se… Zimní cykly jsem šla zpravidla v avg pace lehce pod 6min/km, výjimečně kolem 5:45. Teď mi vyšlo, ze i klusy už musím chodit rychleji (pokud nepůjdu vysloveně regenerační půlhodinku). Hurá!! (vtip) ► Proč je musím zrychlit? Abych se ještě víc zlepšovala, velmi pomalý běh by už na mě žádný valný efekt neměl.
- A jak úseky (abych byla rychlejší)? I to díky křivce vím. Trenér (Podry) bude mít radost…
- Mám na svůj cíl? Na začátku vyšetření jsem měla říct, jaký mám cíl pro 2017. Nebyla jsem na to moc připravená, tak říkám desítka za 47. Laktát tvrdí, ze mám i na 45! To je motivace!
- Jsem zdravá – a vysoce pravděpodobně to se mnou v cíli nešvihne, zátěžové EKG vypadá dobře. ► Proto všechny ty elektrody a drátky a sexy úbor na mně.
- Změna tělesné skladby, wooohooo! – když jsem byla u Aleše Tvrzníka ve VITALU přesně před půlrokem, změřil mi tělesnou skladbu těla. Měla jsem shodit kila, tuk i svaly (chjo, myslela jsem si tehdy a cítila se trochu trpaně). Teď mě megapochválil! Váha šla dolů na optimum – a to o celých 5 kilo (jasan, Podry potřebuje ještě lehčí materiálek (na běhání jako myslím), tuk šel do kytek, svalů tak adekvátně ke sportovkyni. Jednoznačné zásluhy a) tréninku (a těch pomalejch klusů!) a b) stravy – NoSugar, NoProblem.
Jak to probíhá?
Návštěva začíná zvážením-změřením na speciální váze, která rozklíčuje složení těla.
Následuje změření klidového EKG (proto všechny ty elektrody) a také úvodní odebrání kapky krve z ušního lalůčku pro zjištění klidového laktátu. Dostávám hrudní pás, který bude snímat nejen tepovou frekvenci, ale i výkon (wattmeterem) – řízení a sledování tréninku podle wattů představuje v běhu novinku. Jde o to, že tepovka se mění pomaleji, kdežto výkon lze sledovat okamžitě a přizpůsobit tak zátěž stejně tak okamžitě.
Všechny údaje a jejich vývoj vidím jak já na běhátku, tak Aleš Tvrzník v počítači.
Čekají mě čtyřminutové intervaly na běhátku, začíná se hooodně pomalu. Pak minuta pauza a odebrání další kapky krve a zjištění laktátu. Totéž absolvuji ještě několikrát (dohromady 6krát) s tím, že se tempo stupňuje. Poslední úsek jdu za 3:52 (jupijajej; byť jen 2 minutky). I když vždy vidím, kolik času ještě poběžím, Aleš mě ke konci informuje, jak málo ještě zbývá, a to motivuje.
Na konec si vše probereme. Jak se vyvíjela tepovka a co to pro mě znamená, jak watty, míra vertikální oscilace (jak skáču) i jak se chovalo srdíčko…
