Líbalova trojka: vedle holek z atleťáku se běží hezky, ale i při běhu se vyplácí myslet

Někdy (spíš převážně) nad věcma hloubám až moc, a někdy zase nemyslím vůbec. Jako třeba dneska. Na Memoriálu Karla Líbala v Jablonci nad Nisou – 3 kiláky v hale, 29. ročník.

Přijeli kamarádi z Prahy – z Running Mall, pak mě zlákal Vítek a nakonec se přidal ještě nový běžecký kamarád Honza.

Trojku jsem nikdy neběžela. V hale jsem nikdy neběžela.

K tomu jsem se den před závodem začala cítit trošku nemocně, zkrátka ne úplně ve své kůži, přesně ten pocit jako loni před půlkou v Ústí, kterou jsem nakonec vzdala. I tentokrát jsem vzpomínala na svá předsevzetí, že už nikdy nepoběžím, když se nebudu cítit 100% fit. Nakonec jsem usoudila, že to rozseknu ráno. Buď poběžím, nebo budu koukat, fandit, fotit, rozdávat bábovku (mimochodem moc dobrá, recept níže:).

Poté, co mě zlobivá kočka vyhnala z postele, jsem usoudila, že to půjde. Do haly jsme přijeli na čas.

Snad poprvé v životě jsem viděla klopenou zatáčku! Aha.. Co to je, jak se po tom běhá? Nikdo mě nevaroval! Záhy jsem zjistila, že se po tom běhá víceméně normálně. Ti, co lítají jako vítr se jen trochu nakloní. Mimochodem těch, co lítají jako vítr – atletů a dalších rychlíků – tu byla většina. Zároveň tu ovšem panovala velmi příjemná atmosféra plná podporování a fandění.

Ovál měl 300 metrů, tedy 10 koleček. V hale nešlo kvůli absenci signálu GPS sledovat aktuální tempo, proto se šiklo znát adekvátní čas na kolo. Já na tu matiku moc nejsem, navíc kombinovat minuty, vteřiny, třístovky, stovky, kilometry, .. to bez papíru nedávám. A tak se dalo dohromady pět hlav, aby mi spočítaly, za kolik mám běžet kolo. Což se stejně za chvíli ukázalo jako „házení hrachu na zeď“.

Na výsledný čas 15 minut, 5:00 min/km, odvozený od poslední pětky, to vycházelo 1:30 na kolo. Případně mohu ve druhé části zrychlit. Super plán!

vysledkyJenže na startu (v mém rozběhu bylo 11 lidí) mi úplně vypnul mozek. A držela jsem se skupinky holek z atleťáku, jak jsem posléze zjistila. Pocit to byl fakt skvělý, připadala jsem si fakt dobře i se mi dobře běželo. První tři kola. Pak se mi začaly vzdalovat, já zpomalovat, blbě se mi dejchalo, chtěla jsem to v půlce zabalit. Kolem mě podporovala spousta lidí a zas tak dlouhý to nebylo, tak jsem to nakonec nějak doplácala, konečně cca v zamýšleném čase/kolo. V cíli jsem s sebou flákla s výsledným časem 14:41 (avg pace 4:54 min/km).

„Ty jsi to přepálila, viď? Kdybys to rozběhla pomaleji, mohla jsi to ještě stáhnout o 30 vteřin..“ HM!

Přepálila, a to dost! První kolo jsem běžela 1:16 – 4:08 min/km. Zcela mimo mé sféry. Další dvě kola za 1:22 – 4:35 min/km. Zatím zcela mimo mé sféry No.2. Výsledný čas není ve výsledku a vzhledem k tomu, že nejsem stoprocentní, nijak tragický, ale další 2 km bych už spíš nedala a pocitově to bylo asi tak o 200% horší, než ta minulá pětka.

Michal to dobře komentoval slovy: to není chyba, to je životní zkušenost. Sice to pro mě bylo něco hodně nového, ale myslím, že jsem se mohla na startu víc koncentrovat, naplánovat si, co a jak udělám (ostatně jak radí sportovní psycholožka Veronika Baláková), uklidnit se, ušetřila bych se takového trápení. Pak jsem se ještě dozvěděla, že je v hale sušší vzduch, hůř se tam dýchá… To teda jo a určitě to taky proto bylo horší!

Určitě mě tahle zkušenost ale neodradila, naopak, a pokud to okolnosti dovolí, příští rok znovu.

Jo, a Vítek Pavlišta vyhrál – v čase 08:34:)

Recept na makovou bábovku se švestkami

Maková bábovka je opět dle Apetitu. Je opravdu máku plná, což z ní dělá vápníkový doping. 20 gramů mouky jsem nahradila čistým proteinem. Pozor na šlehání sněhu s cukrem – nejprve je potřeba trochu vyšlehat bílky, pak až pomalu přisypávat cukr. Na závodě měla úspěch! – alespoň někdo:)