Líbal je o úhlu pohledu. Ale co chci vlastně dál?

Memoriál Karla Líbala - 3 km v hale, 10. 2 2018

Loni bych za ten čas vraždila… Loni přišel hooodně nad očekávání. Takže jsme si letos pomýšleli na něco lepšího. Aspoň o vteřinu. Zatímco jdu o 88 setin hůř?!

Nejdřív mě to mrzelo.

Podry mi nezapomněl vysvětlit, proč se to stalo.

Leč je to o úhlu pohledu.

Takže jsem spokojená a spíš mě to musí popostrčit do tréninku.

Možná.

 

Příliš rychlý start?

Rozběhlý to bylo hezky, i když prvních 200 možná až moc…

Po boji je každej generál a vyvstalo mi zase několik kdybych…

– kdybych začala finišovat už 200 metrů před cílem… protože je to jen blbá dvoustovka, kterých chodím v tréninku mraky. Jenže mě zabrzdí a zbytečně vyděsí vidina toho, jak sice zrychlím, ale pak jdu poslední metry pěšky!

– kdybych se třeba koukla těch 200 metrů před cílem na hodinky a viděla, jak se to vyvíjí, …

– kdybych se chytla kamaráda, který mě předbíhal…

– kdybych neobíhala v zatáčce soupeřku ve druhý dráze!

Holt na tý dráze závodit neumím. Nevadí…. :))

Což je právě trochu ten kámen úrazu. Že na dráze běžně nezávodím a neumím to. Dlouho jsem běžela za jednou holkou, která mě pocitově brzdila, skoro bych jí šlapala na paty. Občas jsem vyběhla vedle ní, ale nechtěla se nechat předběhnout. A zkusila jsem to právě i v tý zatáčce. Což jsou všecko úplně zbytečný metry a síly navíc. Takže tak; a Podry mi to hned po doběhu neváhal vysvětlit.

Na druhou stranu, srovnatelný výsledek s loňskem mě musí těšit. Protože loni jsem tempa běhala víc. Letos mám pocit, že nemám natrénováno moc nic.

Já se na to jakoby furt vymlouvám, ale 14 dní nemoci po Vánocích mi celou přípravu docela narušilo, nešlo hned zase naskočit do dvoukiláčků.

Můj Memoriál Karla Líbala 2017: Halová mizérie prolomena: minuta a půl na trojce dolů

Můj Memoriál Karla Líbala 2016: Líbalova trojka: vedle holek z atleťáku se běží hezky, ale i při běhu se vyplácí myslet

Davídek Kučera trefně poznamenal, že loni byl výjimečný rok. (Jenže letošek má být výjimečný zase jinak!:)

Běžecký trénink měl prioritu. Letos mi to už přijde takový normální a jako bych do něj vážně postrádala drive. Možná motivaci? Jako bych loni už dostala dost a letos skoro čekala, že to přijde samo a bez práce. Jen jakousi setrvačností.

Nakonec na tenhle závod chodím stejně z úplně jinýho důvodu… :)))

Nemám pocit, že bych měla víc práce. Dokonce bych řekla, že jsem loni VŠEHO stíhala víc. A teď hltám závod s podtitulem svatba O:) Jakmile něco dělám, chci aby to bylo vymazlený. Mohla bych chtít taky zase vymazlit svý běhání, že jo?!

Vzešla po Líbalovi na obědě diskuze, co vlastně chci: jestli se chci ještě zlepšit v běhání, anebo si možná udržet tuhle úroveň a k tomu si dělat další věci – sporty, co mě baví. Třeba lézt, cvičit, jezdit na běžkách, na kole, …

Protože tahle sezóna má být jakoby (na chvíli) poslední…

(Takže bych se sakra ještě zasnažit mohla, ne?!)