Lesní běh Kalichem: Smůla pro oba

Původně jsem tenhle víkend žádný závod běžet neměla. Jenže to bych nesměla být po boku Podryho. Jeho blahořečení Lesnímu běhu Kalichem vedoucího krásnou krajinou, 41. ročník, startovný za pade, jeho několikanásobná účast tím, že tu ve svých 16 letech po vstoupení do AC Slovan Liberec šel první závod mimo dráhu … Navíc: Lepší závod, než tempáč. I když trať to není lehká – běží se terénem buď nahoru, anebo dolů, rovinek jen pomálu… A tak jsme vymysleli, že kratší trať 4,5 km zakomponujeme do tréninku, zatímco on si střihne hlavní trať na 10 km.

Byl to fajn výlet, jeli jsme s kamarády Danem a Luckou, kteří byli po náročném Gladiatorovi, kde brali skvělé druhé místo a pak jsme se chtěli stavit v pizzerce na Malé Skále. Navíc se trochu netrefila předpověď neutuchajícího deště a i počasí vyšlo příjemně.

Jak jsem se ztratila

Patří už tak trochu do mého koloritu, že před závodem stávkuju, nechce se mi, a klušu faaakt pomalu. Taky jsem věděla, že tu na kratší trati startuje tak dvacet lidí, takže predikuju, jak doběhnu poslední. Navíc se jednou probíhá zázemím a všichni to uvidí! Taky jsem nadhodila, že se určitě ztratím… Možná kdybych nebyla líná se jít s Podrym pořádně podívat, kudy se dobíhá, možná kdyby se ke mně v závěru připojil jako vždycky… Jasně, byl to jen tempáč a o nic nešlo, ale…

Hned od startu mi zdrhla na dohled skupinka 3 holek – odhadem dvě ještě dál. Nechci tvrdit, že mám rozum, ale tak nějak se mi vyplácí vyběhnout umírněně. Dlouho jsem těm holkám v čele s Luckou funěla na záda a pak je ve vhodnou chvilku, když se cesta trochu rozšířila, předběhla. Abych si tu pozici udržela, poctivě jsem stoupala do kopců, měla ze sebe radost, protože – a píšu to vždycky:) – kopce moje silná stránka nejsou. Poblíž zázemí mi hned na několik místech fandili kamarádi, Podry měl radost, jak pěkně běžím. Možná jsem i chvíli byla třetí, ale pak mě jedna z těch holek zase předběhla a rozhodně měla víc sil než já. Každopádně jsem si furt musela hlídat svoji pozici, další holka mě chvílema měla taky na dohled.

Když jsem odbočila doprava, to byla chyba. Došlo mi to až za pěknou chvíli! Bylo jasný, že to je v pr… Neochotně se vracím, už nemá smysl makat. Zvedám hlavu, nade mnou probíhá ta holka. Potkávám Lucku. Naštvaně jdu, po vzoru Podryho si odepínám startovní číslo, … ten už tam na mě čeká, skoro by si i myslel, že jsem to vzdala nebo mi došlo, resp. obojí dohromady.

Když jsme to místo analyzovali zpětně, zjistili jsme, že do cíle chybělo málo… Nanejvýš 300 metrů. To místo bylo vážně blbě značený, kdy cesta pokračovala spíš vpravo než nahoru přes nějaký keříky, fáborků opodál, čumějíce pod nohy, jsem si bohužel nevšimla… Možná tam měl stát někdo z organizátorů. Protože jsme tam potkali další skupinku běžců, která si tam zběhla. I Dan pak říkal, že tam málem zahnul, kdyby ho neupozornil kluk, co běžel poblíž. Já bohužel běžela sama. Nevýhoda menších závodů. I organizátor pak připustil, že to nebylo značený úplně ideálně… HM..

Sice bych na bedně nebyla, ale byla jsem naštvaná. Protože jsem makala a lehký to nebylo. A možná bych byla aspoň čtvrtá.

Taky blbej navigátor

Dost možná to byla satisfakce za to, co se mně povedlo minulý týden na 7 pohoří – zatímco Podry závodil, já se šla proběhnout kousek po trase a pak se na boční asfaltce rozcvičovala, rovinky, abeceda, … Když na mě volali holka s klukem. Moc jsem jim nerozuměla, co po mně chtějí, myslela jsem, že si jdou taky proběhnout trasu, tak jsem jim ten směr odkývala. Potíž byla v tom, že běželi do cíle, přeběhli odbočku a já je poslala ještě víc blbě. Ta holčina prý přišla o první místo. Divím se, že mě nezabila…

O vteřinu druhej a bez prize money

Podry, tentokrát na Kalichu premiérově závodící za Bejky Tým #bednámvstříc, si na bednu rozhodně nevěřil. Ví, že se tam umí sejít konkurence, navíc spílá, že teď skoro netrénuje. Jako že toho naběhá možná tolik jako já:) Jenže v půlce závodu se držel na skvělém celkovém druhém místě. A to bylo vtipný, protože stojím u občerstvovačky, zrovna do mikrofonu hlásí, že probíhá veterán Podroužek, načež tamní organizátorky uznale prohodí, že „hmm, na veterána vypadá/mu to běhá docela dobře“ 😀 😀 😀 #nedám

Jdu mu naproti příznačně do míst, kde jsem zabloudila, načež jako první probíhá hezounek Berka (říct tohle po závodě naštvanýmu Podrymu, rovnalo se aktu jisté sebevraždy:). Jenže Podry ho fantasticky stíhá! Dost ho od té půlky závodu dohonil. Pak ale na vteřinku klopýtne na schodech… a přesně asi ta mu chyběla k prvenství. Je až druhej. Přesně o tu vteřinu. #radšimrtvejneždruhej

To taky hodně naštve, byť čas 39:42 je (údajně) nejlepším veteránským výsledkem za poslední roky.

Mnohem horší je ale jiná věc – nelogika vyhlášení vítězů: Na bednu jde jako první veterán. Ale prize money slíznou mladší kluci. Nikoliv absolutní pořadí, kde si i mezi těma mlaďasama vydřel úctyhodný druhý místo. Jedna věková kategorie je víc než druhá?

Starý kverulant Podry si to samozřejmě líbit nenechal, prskal, čímž nakonec nepotěšil ani organizátory…

Odjíždíme rozladění. Aspoň, že Deny vyhrál v tombole víkendový pobyt.

Resumé? Je nevýhoda bejt starej. Byť se zase usneseme, že když je někdy náhodou druhej, nic se neděje, neb tu největší výhru má doma… :)))