This error message is only visible to WordPress admins

Error: API requests are being delayed for this account. New posts will not be retrieved.

There may be an issue with the Instagram access token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.

Kolo, běh, lezení, ferraty. Týden je na Gardu málo.

Letos nám nějaký dovolenkování zatím moc nepřeje. To máme asi za to, že předtím nám vše vycházelo skoro předpisově.

Už na začátku července jsme chtěli odjet na svatební cestu autem po Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Jenže jsme se „radši“ stěhovali.

Riva del Garda

Pak jsme chtěli dojet na kolech přes Itálie do Arca. Totiž: loni poté, co jsem zdolala cyklostezku Odra – Nisa, zatoužila jsem nějakou dálkovou trasu zažít znova. Jenže moje máti Podrymu „tajně“ zatrhla pouštět mě samotnou. A tak jsem ho chtě nechtě musela vzít na milost. Měla jsem v merku Vídeň – Budapešť – objet Balaton a zase do Pešti, ale to se manželovi zdálo moc placatý. A tak vymyslel ten přejezd Alp. Radši jsem moc neprotestovala, protože lepší něco než nic.

A nakonec vážně nic!

Trochu ho podezřívám, že aby to celý nemusel chystat, radši pár dní před odjezdem onemocněl (= fakt vypadal blbě), aby se záhy jako zázrakem uzdravil. I tak realizovat plán A už moc nešlo. A tak jsme do Arca čili k italskému jezeru Lago di Garda vyrazili Béňou, jak familiárně říkáme našemu Berlingu.

Tentokrát se žádná velká cykloroad nekonala 🙁

Baví nás dovolený nezapomenutelný a nízkonákladový – co nejvíc zážitků za co nejmíň peněz. A to se nám opět povedlo. Spali jsme v kempu ve stanu, když to šlo, já pod širákem, protože v těsném stanu mě jímala drobná klaustrofobie. Těch hvězd nad hlavou! ..naposledy pamatuju z letních prázdnin na chatě, kdy jsme se tajně plížily do vsi za klukama. Vařili jsme si na bombičce na plynu. Kaši, čaj, těstoviny. I když v případě posledního jmenovaného to je v případě Itálie jako nosit dříví do lesa. Tak budiž: jednou jsme si došli na pizzu i tiramisu. Nejvíc jsme snědli tý nejlepší zmrzliny. K absolutní dokonalosti tomu chyběl jen Aperol.

Celý týden byl prošpikovaný sportem. Neoddechli jsme si ani na chvíli, enormnímu horku navzdory. No dobře, docela dost jsme se i koupali a hned jak jsem měla na pláži příležitost, už už jsem spala – vypálený plavky mám z toho na zádech doteď.

Co jsme tu podnikali?

1) Lezení po skalách

Arco je vyhledávaná lezecká oblast. Na skalky a skály narazíte téměř na každém rohu. Co je dobrý, že se k nim nemusíte dlouze trmácet, bývají hned u cesty. Jedna cesta vedle druhé, různé obtížnosti, zajištěné. Co je horší, že klasifikace ne vždy úplně sedí, protože některá místa jsou kvůli exponovanosti už dost „olezlá“. My jsme tentokrát lezli hned dvakrát v blízkosti ZooCampu v Arcu a v Massone – od 5a po 6a+. (Přitom on ten prostředek léta tu není žádná hitparáda, do skal pere slunce a ruce se potí víc než kdy jindy… 🙁

2) Ferraty

Na své si tu přijdou i milovníci ferrat – zajištěných cest po skalách, v okolí Arca jich jsou desítky. My se vydali po nenáročné, leč hezké, k hradu Drena – Rio Sallagoni.

Daleko víc nás ale zaujala ještě jiná – z průvodce po nejkrásnějších ferratách Dolomit:

3) Kolo

Podobně je Garda rájem cyklistů. Škoda jen, že se nedá objet i celé samotné jezero, ale údajně se na tom pracuje. Svůj původní záměr jsem zatratila poté, co jsem si v různých fórech přečetla, že doprava na úzkých silničkách podél jezera je tristní. A opravdu se nám to na místě i potvrdilo. Na kole jsme se tak „jen“ jezdili po asi 10 km dlouhé cyklostezce koupat do jezera v Rivě.

Jednu delší vyjížďku jsme ale přece jen zvládli. Úspěšnou tedy tak napůl, ale koupání v jezeře Ledro rozhodně doporučujeme.

4) Molveno

Jakožto mezipřistání mezi Arcem a Carezzou udělali jsme si zastávku u jezera Molveno. Podruhé za sebou bylo oceněno jako nejlepší jezero Itálie. Voda je v něm průzračná, ale i poměrně ledová. Logicky, když přímo nad jezerem ční pohoří Brenta. Kolem jezera vede parádní stezka pro procházky, kolo a samozřejmě běh. Ve stejnojmenném městečku Molveno to žije. Taky se odtud dá lanovkou usnadnit výstup na Brentu protkanou túrami a ferratami.

5) Běhání

O běhu to tentokrát moc nebylo. Jiných aktivit bylo až až. Alespoň jsme si dávali krátké udržovací klusy – jen po asfaltce z kempu a zpátky. Hlavně bylo šílené horko. Na cyklostezce mezi Arcem a Rivou jsme ale potkávali běžců požehnaně. Stejně tak na horské pěšině kolem Roda de Vael si užívali trailoví běžci. V centru Arca, s výhledem na místní hrad, ukrývá se i atletický stadionek. Jak je v cizích městech naším zvykem chtěli jsme na něm otisknout naše běžecký bot, bohužel jsme se netrefili do otevírací doby… 🙁

Úseky nám tentokrát zůstaly odepřeny

Tak příště!

I když jsme tu měli velice nabitý program, je jasný, že týden je na Arco a okolí málo. Brzy se sem jistě vrátíme… 🙂