Než jsem začala psát tenhle blog, k němuž jsem založila i facebookovou stránku, občas (?) jsem dávala běžecké příspěvky na svůj soukromý profil. Když jsem pak někoho potkala, slýchala jsem, že furt běhám (no kéž by!). Ovšem ultraspeciální skupinou jsou lidi, kterým tyhle běžecký posty, zejména pak ty s trasou, kilometráží a tempem, vadí. A tak zase oni píšou na své zdi, že lidi, co píšou na Facebook, že běhaj, jsou fakt divný / nepochopitelný / otravný / …
Logicky vzato běžecké postování obtěžuje neběžce. A ještě víc ty, kteří se běhat pokoušeli, ale nevydrželi to. Taky logicky.
Jelikož běhám (a třeba taky plavu nebo hraju volejbal), nebudu přece psát o tom, jak hraju vodní pólo, cvrnkám kuličky nebo brnkám na benjo. Stejně tak mě nezajímají mraky různých věcí, co se na Facebooku mihnou, ale nekomentuju to. Ať si každý na svou zeď píše, co chce. Pokud mě to nezajímá, nemusím ho sledovat, facebookově se s ním přátelit a už vůbec se k tomu nemusím vyjadřovat.
Já osobně jsem za všechny, co běhají a píšou o tom na Facebooku nebo dávají fotky na Instagram moc ráda. A myslím, že účastníci běžecké komunity jsou na tom podobně – jinak by napříč internetem a sociálními sítěmi nebylo tolik různých běžeckých skupin, kde to neustále žije. Je to velká inspirace, motivace, hnací motor. Sounáležitost. Sakra, všichni toho už tolik naběhali a já ještě dneska nebyla! A tak podobně. Takže určitě o tom, jak a kde běháte, pište! Třeba někoho z výše uvedené skupiny zlomíme na svou stranu – zvedne se z gauče a vyběhne.
