Tak trochu článek na přání. Neb jsem byla dotazována, jak se mi povedlo změnit svý tělesný složení.
Upřímně řečeno, chce se mi napsat „(celkem) snadno“.
Ale bůhví.
Možná to bylo „snadno“ proto, že MOTIVACE byla poměrně velká:)
Celkem něco jsem k tomu vyplodila už na svým Instagramu, klik:
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Motivace: aby se mi líp lezlo! (Rozuměj: abych se líp unesla! :D)
Zisk: daleko větší! Cejtim se bezvadně. Teda kromě toho, že se mi i skutečně líp leze.
Co jsem potřebovala / chtěla? Nešlo jen o shození váhy, šlo ideálně o úpravu poměru tělesnýho složení, kdy jsem se chtěla zbavit tuku, ale přitom si zachovat svaly. Protože jinak se taky mohlo stát, že bych sice nakrásně na váze něco shodila, ale přišla bych i o sílu.
Nakonec je vidět, že co se týče samotnýho čísla na váze, zas tolik se neodehrálo, ale ve výsledným měřítku, kdy nejenže se snížilo procento tělesnýho tuku, ale i přibyla nějaká ta svalová hmota, je to velká paráda! A samozřejmě stejně velká paráda je i pokles útrobního tuku, což je škodlivý tuk, který obaluje orgány a zvyšuje riziko vzniku celý řady civilizačních onemocnění. Čili nezanedbatelný zdravotní aspekt!
Mám pocit, že jsem na začátku klidně i jen shodila nějakou vodu, protože jsem celkem často mívala(!) pocit, že jsem taková ňáká oteklá… Což se klidně i stává, když se člověk láduje sladkym, nezdravostma… Často se zatracuje „shodit vodu“, ale pro lezení je mi fakt skoro jedno, oč jsem lehčí! Důležitý je bejt lehčí! 😀 (jasně, trochu to zlehčuju, viz výše ono „svaly/tuk“)
Jak jsem to udělala?:)
Chcete nějaký kouzlo? 🙂 No, to bohužel nemám, ale mám něco lepšího! A jednoduššího, řekla bych.
Úprava jídelníčku. A nějaký ten pohyb – v mým případě aktuálně teď lezeckej trénink. Běhání sporadicky. Trochu domácího cvičení, protahování. Běžný běhání kolem Ninušky. Rozhodně už nemám ty svý dvouhodinový procházky s kočárem dvakrát denně, miss it!
Pravdou je, že nejdřív jsem si ten jídelníček fakt přesně napočítala a asi tejden jsem si jela Kalorický tabulky. To znamená, věděla jsem cca svůj nutnej kalorickej příjem rozhozenej do jednotlivejch živin (sacharidy, bílkoviny, tuky). Cca proto, že to je život:) A všecko si poctivě vážila a zapisovala. Ze začátku trochu voser, ale když si v tom člověk zajede nějakou rutinu, dá se:) Další věc je, že tohle je pro mě osobně důležitý i z pozice studia nutriční terapie. Čili fajn trénink.
Nemyslim si, že je úplně životně nezbytný na to jít takhle vědecky, ALE – spousta lidí jí fakt málo. Protože se bojí, že přiberou. Jenže výsledkem je naopak to, že jejich tělo si najede na šetřící režim, tuplem nic nezhubnou, jsou bez energie, zpruzelý a … hladový. K tomu se snaží vyhýbat sacharidům. Protože se bojí, že přiberou. A často naopak konzumují nadbytek tuků, … to je raz dva.
Díky takovýmuhle – chvilkovýmu (ne doživotně, proboha!) – „počítání“, lze hned získat alespoň reálnější představu.
Disclaimer: Ono to taky nemusí zafungovat úplně hned a úplně ideálně… Protože to je život. A vstupuje do toho celkem pár proměnnejch… ale i s tim se dá dál a různě pracovat.
Dalším benefitem je, že začnete o jídle víc přemejšlet. Přičemž pro nějakej základní přehled určitě hned nemusíte startovat kuchyňskou váhu, klidně by postačil i blok a tužka a prostě si psát; nebo si ten celodenní jídelníček fotit a večer se na něj podívat.
Každopádně už jen tim, že vim, že budu zapisovat / fotit, začnu o jídle víc přemejšlet. Vidim (anebo někdo jinej – nutriční terapeut, myslim), že jim málo zeleniny; že mi na oběd chyběla nějaká ta bílkovina, anebo že lattéčko a čískejk není úplně healthy and body friendly každodenní odpolední svačina.
V podstatě jsem udělala to, že jsem svůj jídelníček srovnala.
Ruku na srdce, myslim, že všichni tak nějak víme, co bychom měli baštit, i bez toho, aniž bychom to museli někde studovat, jen jsme tak trochu pohodlní a když vona je ta čokoláda tááák strašně dobrá!
A že já jsem tuplem věděla, jak by ten jídelníček měl vypadat! O:)
Ale slabost pro čokoládu je slabost pro čokoládu.
Každopádně pro lezeckej progress jsem schopna obětovat mnohé!
Radši jsem rovnou napíšu, že tu čokoládu jsem nepřestala jíst doposud!!
Ale všecko je o množství a o kontextu. A fakt hodně se mi líbí proklamovaný pravidlo 80 : 20 (či 70 : 30, pokud chcem bejt trochu víc benevolentní.) Jinými slovy, jez z 80 % „zdravě“, nebo dle zásad racionální výživy, a v těch zbylých 20 % si sežer co chceš!
Nakonec pokud bych měla zmínit asi nejvýraznější zásah do svýho jídelníčku – hodně jsem omezila maso. Kuk:
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Musim říct, že se to stalo vlastně tak nějak přirozeně… a možná to ani vlastně původně nesouviselo s onou touhou po úpravě tělesnýho složení:) To jsem si tak poslechla podcast se slovenským gastroentrologem Ladislavem Kuželou o střevním mikrobiomu a úplně mě nadchnul! …jenže kdyby to říkal jen on. Stejně tak střevní mikrobiom zkoumá můj blízkej přítel Jára, otitulovanej výživář z ČZU, a zastává dost stejnou teorii. Takže když jsem mu celá blažená okamžitě po tom podcastu volala, jen se tak usmíval… 🙂 …a co si tak čtu a sleduju dál a v kontextu toho, jak se cejtim, přijde mi to čim dál tím víc jako dobrá cesta. Snažit se toho načerpat co nejvíc z rostlinný stravy.
Přitom já mám maso ráda (takový butter chicken, například!).
Jsem teď ve fázi, kdy si říkám, když na něj budu mít chuť a budu cejtit, že si ho moje tělo chce / potřebuje dát, dám si ho. Jenže ono se to tak nějak zatím (příliš často) neděje.
Taky jsem ve fázi, že „vim“, že když nás tchyně pozve na oběd, neponesu si s sebou vlastní krabičku 😀 – Ale taky třeba vim, že se tam už nenabouchám k prasknutí. A takový vývary, ty taky miluju!
Další věc je, že jakmile moc netoužíte jíst maso, ještě pořád jste v dost tuzemských restauracích … odsouzeni ke smažáku (takovej ten smajlík, co se mlátí rukou do čela)!
Ryby jim. Celkem často někam narvu konzervovanýho tuňáka. Vajíčka miluju (a do muffinů, žejo?!). Řeckej milko jogurt (soudobý proteinový hit instagramu) nebo kefírek jakbysmet. Mlíko do kafe! Protein syrovátkovej (základ sportovkáře!:))! Tim chci říct, že veganem se minimálně v nejbližší době nestanu!
Konzumace masa, u starší generace zejména, je kolem a kolem fakt vysoká, nadbytečná, a myslim si, že nikomu ubrání masa z jídelníčku neuškodí, ba naopak. O čemž teda píšu na tom instagramu, viz výše.
Takže jsem přidala hodně zeleniny, ovoce, luštěniny, quinoa, pohanka.
„Real food“, žádný blafy.
Často to praktikuju tak, že si ňáký věci připravím do misek do lednice do zásoby a pak je různě kombinuju a doplňuju. Wrapy, tortilly = parádní rychlovky. Mražená zelenina je taky nesmrtelnej parťák. Nebo mám jedno jídlo na tři dny. Manželovi klidně uvařim něco jinýho 😀
Pozoruhodný je i to, jak se mi u toho změnily chutě. Dřív jsem měla ke snídani fakt ráda pečivo se sýrem, šunkou, klasika, na který jsme všichni dost vyrůstali. Do přípravy kaší jsem se musela spíš nutit, prostě jsem na ni neměla chuť. To se teď absolutně otočilo a mně náramně baví si s tím hrát. Střídat ovoce, oříšky, stačí málo a pokaždý je jiná. Hlavně tam nabombit zase i nějakou tu bílkovinu – tvaroh, řeckej jogurt, nebo i zamíchat ten protein, vaječnej bílek. Anebo právě ta kaše z quinoi je supr bílkovinová bomba. Díky tomu člověk nedostane záhy hlad, zároveň je ready a má energii na nějakej dopolední trénink. Anebo tohle musli Adama Ondry je absolutní pecka!
Proti rohlíku se sýrem (občas a vhodně doplněným :D) nic nemám, klidně bych si ho i dala, ale aktuálně ho prostě nemám kam narvat, jak svůj jídelníček spatřuju zajímavej a rozmanitej. Ale stejně tak se mi tůhle stalo, že jsem vstala po fakt náročný nemocný nevyspalý noci a tělo si řeklo o klasickej bílej rohlík s máslem a medem, kafe k tomu. A to je život:)
Hodně mi i pomáhá a hlavně mě baví mít kolem sebe podobně naladěný lidi, kdy si můžeme společně sdílet různou kuchyňskou inspiraci.
Na dortíčky ke kafi ale taky nemám nijak zvlášť chuť. Ale když jdu s Nikčou do kavárny, ráda si na něm pochutnám:) Teď si beru ke kafi třeba kousek hořký čokolády anebo ujíždím na preclíkách v čokoládě od Mixitu, anebo oříškách v čokoládě. Tůhle se mi normálně stalo, že jsem snad deset minut chodila po Globusu mezi regálama, abych si vybrala nějakou sladkost a stejně se mi nic nelíbilo! 😀 Ale klidně si i ty Ledový kaštany koupim, jen je jim ke kafi po kostičkách.
Vim totiž proč to dělám!
A občas se i tak vyrojí dny, kdy jim asi o něco hůř, nebo asi o něco víc… Ale to je taky život:) Důležitý je se zas vždycky vrátit na tu správnou cestu!:)
