Když jsem byla těhotná, představovala jsem si, že naše miminko bude klidný a většinu času prospí. Tak to ostatně miminka dělají, ne? Plánovala jsem si, jak budu zase chodit cvičit s coachem Danem, zatímco Ninuška bude vše poklidně sledovat z houpátka, případně si zdřímne. Hodinu.
Hahahahaha.
Jak šeredně jsem se spletla!
Až vám bude zas někdo tvrdit, že z aktivního těhotenství nevzejde raketový dítě, nevěřte mu! I když samozřejmě nelituju ani jednoho.
A tak se Ninuška musí cvičení aktivně účastnit, chodí se mnou už od svých čtyř měsíců a myslím, že ji to baví:) Nehledě na to, že už odmalinka vnímá, že hýbat se je přirozený. A taky má ráda Dandu! 🙂
Já se zase snažím navrátit do formy, máme to jako dopolední program, socializaci a vypadnutí ze stereotypu, což je na mateřské tuze báječné.
Ctěte šestinedělí!
Spousta žen intenzivně přemýšlí o tom, kdy je ten správný čas k tomu začít cvičit po porodu. Mám ráda knížku Těhotná a fit od Kristiny Pintové a s jejími názory se ztotožňuju. Je to takové omílané klišé, ale vyplatí se zejména poslouchat své tělo a s nikým se příliš neporovnávat. Záleží na typu a průběhu porodu, stejně tak na předchozí a „těhotenské“ kondici i rychlosti rekonvalescence fyzické i psychické stránky.
Měla jsem štěstí. Porod mě příliš nevysílil, obešel se bez větších poranění. Takže jsem zkusila vyběhnout už ke konci pátého týdne od porodu – jednalo se o kratší úseky běhu prokládané chůzí a trochou posilování. Do té doby jsem chodila dvakrát denně na procházku a když jsem si vzpomněla, snažila se o aktivování pánevního dna formou jeho vtahování – to lze pěkně trénovat třeba při kojení:) Na HIIT do Elite Athletics jsem pak poprvé vyrazila po dvou měsících.
Je naprosto v pořádku vrátit se ke cvičení až za dlouhé týdny a věnovat se regeneraci (u porodu císařským řezem to platí dvojnásob). Určitě je dobré ctít šestinedělí a vyčkat, než se tělo – zejména děloha a břišní svaly – v rámci možností trochu srovná. Počkejte, než zvládnete každodenní procházku bez krvácení. I tak postupujte opatrně, zlehka a nic se nesnažte uspěchat. Pokud jste zvládla sportovat i v těhotenství, návrat ke cvičení po porodu by měl být snazší. Zpočátku se soustřeďte na ostatní partie; břicho, ať jste s tím stávajícím jakkoliv nespokojené, určitě odložte na později. Hodně napoví stav břišních svalů, pozorujte, jak se zase stahují k sobě, sledujte jejich rozestup čili diastázu. Pozor, nevhodným cvičením si ji lze spíš zafixovat, přitom je zprvu třeba pracovat na její nápravě.
Zapojte mimčo do tréninku!
Prima jsou cviky, kdy miminko může ležet pod vámi, vy na něj můžete mluvit, foukat (při výdechu), lechtat ho, sleduje, jak počítáte. Čím menší kojenec, tím snazší to je. Jakmile si osvojí přetáčení na bříško a plazení, záhy se radši vydává zkoumat okolí. Ninuška miluje, když s ní dělám dřepy, nebo výpady, cokoliv, u čeho se může nosit a pohupovat se. A někdy si jen tak hraje opodál a já mohu cvičit i bez ní.
Každopádně platí, bezpečnost dítěte na prvním místě. Cvičte tam, kde máte stoprocentní jistotu, že dítě na sebe nemůže nic shodit (činky, ketltebelly, závaží, …) a nic na něj nemůže spadnout. S miminem manipulujte opatrně, příhodná je poloha v klubíčku. Taky vyčkejte, až kojenci trochu vytráví, abyste ve fitku místo cvičení nemuseli vytírat :))
Jak cvičíme s Danem Skalickým my? To zachytila Denča Albaniová z AZ fotky.
Outfit: Legíny 2skin.cz, tričko PUMA
