Běžecká nálada pod psa

Těšila jsem se, že dneska bouchnu ten minišampus, který vyhrál můj kamarád David na Silvestrovském běhu v Jablonci (a dal mi ho), napíšu k tomu „nic mi není“ a jedeme dál. Hm, jenže…

Furt mi zůstávají vyšší jaterní testy. A prej jsem bůhvíkdy prodělala něco jako mononukleózu, ale ne úplně tu. Kromě toho mi zas ještě poskočila ona kreatinkináza značící svalové poškození. Přitom skoro nic nedělám:( Fakt je, že mě (ten poslední měsíc) bolí lýtka jako nikdy.

Ano, jsou zastánci teorie „nechodit k doktorovi, nic nevědět a žít“, ale… Jako bylo by mi (minimálně psychicky) líp to nevědět, ale když se cítím už delší dobu divně, přijde mi to minimálně „moudřejší“.

Byla jsem poslána kamsi, kde těm játrům víc rozumí s tím, že třeba se to i možná do tý doby (půlka května) srovná. Dostala jsem nějaký tabletky. A mám mít dietu, která ale spočívá jen v tom nejíst smažený věci a nepít alkohol – což je mi teda ale úplně jedno. Samozřejmě základní otázka zněla: „Můžu běhat?“ – Leč neznělo to úplně přesvědčivě, ale můžu.

Předně ale pociťuju největší nespravedlnost: v zimě – ve sněhu, v chumelenici, za mrazu, v dešti, v humusu, za tmy, ale převážně za dne – prostě jsem to musela stihnout do čtyř! – jsem poctivě odběhala 99% různých tréninků.

Přišlo jaro, azuro, teplo, světlo do večera, a já doma.

Včera – přesně v tom jaru, azuru, teple a za světla – jsem byla trochu „návratově“ klusat. Jde to ztěžka a hlavně mě to nebaví… – Jo, chci trénovat a závodit. Říkám si, že to musím teď nějak přežít a že to zase bude dobrý. Ale nemění to nic na tom, že mě to nebaví a „je to docela voser“.

K tomu to celý má vliv na všechno kolem a jsem z toho otrávená: dokud jsem měla běžecký režim, měla jsem fantastickou náladu, všecko jsem stíhala – spoustu různých nejen běžeckých tréninků, práci, regeneraci, zkrátka „všechno bylo fajn“.

Poslední měsíc si připadám úplně mimo, nestíhám nic (přitom neběhám) a náladu mám všelijakou. A pořád se cítím trochu přichcíple a unaveně.

Vím, že bych měla myslet spíš pozitivně (a taky jsem se mohla dneska dozvědět, že tu mononukleózu mám a budu půlroku v pr..), ale vzhledem ke všemu výše uvedenému mi to stejně moc nejde.

Alespoň že mi ten doktor do doporučení napsal, že se věnuju „běhu na delší tratě“. (doplňte si ironický tón)