Najít si čas na sebe, když máte doma raketový dítě (zato hlídání spíš ne-e), může bejt trochu fuška. (Roční) Ninuška totiž přes den pěkně spí jen v jedoucím kočárku, případně když se nosí. A když večer usne, už moc nemám morál, navíc ten čas často využívám na práci. Svátečně, když si to tělo žádá, si jdu taky lehnout dřív.
Přesto to vypadá, že mám spoustu času 😀 (Nemám!) Jak to teda dělám?
Musím “to svoje” skloubit i s režimem a potřebama Ninušky. Jde to (většinou). (A propo režim, ten jsme si tak nějak vyrobily přirozeně tak, jak mi to přišlo logický a jak Ninušku sleduju. Neznamená to, že žijeme od minuty k minutě, někdy klidně obědváme v půl druhý, ale náš den má určitej sled.)
Převážně chodím běhat s kočárkem. Teď běhám s TFK Sport 16“… a jsem nadšená! (recenze bude) Můžu si beztrestně zaběhat a Ninuška si u toho pěkně odpočine vleže.
Běhám většinou dopoledne. Je to takový win win, protože dítě se vyspí a já si zaběhám. Bdělá Ninuška navíc kočárek ne vždycky zcela kvituje. Někdy usne hned, někdy musím hodně zpívat a brázdit kostky, ale to k tomu tak nějak patří. Délka běhu se pak víceméně odvíjí od délky jejího spánku.
Dopoledne mám taky ještě dost energie a stihnu strávit snídani.
Druhej spánek má Ninuška “po o”, to bývá – teď v létě – větší teplo, jsem po obědě a taky (už) ne vždycky tak pěkně usne. Odpo můžu jít případně na brusle, rychlost je vyšší, takže mi není takový vedro a ani tak nevadí najedený břich. Nejčastěji jdu k nám dolu na cyklostezku, kde je na kočárek parádní asfalt. Párkrát jsem si už pro rozbití stereotypu naplánovala prímovej výlet. Při tom ale zase musím i myslet na Ninušku, chci, aby si to taky nějak užila. Zvířátka, příroda, voda, hřiště, KAMENY! Jsem každopádně ráda, že Ninuška vnímá, že sport do našeho života neodmyslitelně patří. Kéž jí to vydrží…
Když neběhám, chodím aspoň na fakt dlouhý procházky (a #drepuju30dnu). A ty jsou taky sakra znát. Během nich někdy i vyřídim maily, sociální sítě nebo napíšu tenhle článek na blog:)
Cvičim – posiluju doma s Ninuškou. Někdy si hraje, někdy ji použiju jako zátěž. Někdy na to nemá Ninuška náladu, a tak si dám jen tolik, co to jde. Všecko se počítá!
Je pro mě super, že mi tréninkovej plán píše a on-line koučink obstarává Honza Klimus, což je teda mimochodem i můj bratránek. Takovej řád mi vyhovuje, trochu bič nad sebou potřebuju.
Předtim jsem chodila i s Ninuškou za Danem do Elite, ale po koronaviru už na nás neměl prostor:), navíc tuším, že už by se tam Ninuška mohla přizabít. Doma mi činky zvedá běžně:D
S Honzou konzultuju i jídlo. Ninuška pozitivně ovlivňuje můj jídelníček, ale vím, že jim málo. Aktivity mám dost, k tomu běhání kolem Ninušky, která je navíc dost prsomilná a jak známo, kojení zvyšuje energetickou potřebu těla. Užrat to nějak rozumně je těžký, takže to většinou končí tím, že večer (ehm, nejen) moje tělo prahne po sladkým, což není úplně top-strop. Snažím se tak navýšit příjem bílkovin, který jsou rozumným zdrojem energie a zasytí na delší dobu.
Co se stravy týče, chci, aby měla Ninuška z domova dobrej příklad. (Ať si nevšimne tý potají užíraný čokolády!:)) Navíc se prostě sápe po tom, co máme my. Takže u mě vzrostla konzumace ovoce a zeleniny. Vařím pro nás obě stejně a přizpůsobit se musím já. Vůbec mi to nevadí, ba naopak. Abych to shrnula – kromě teda těch sladkostí, i když se snažím i hodně sama zdravěji péct – základem našeho jídelníčku je “real food”. Co nejméně co nejméně zpracovanejch potravin. Nekupuju ochucený jogurty, žádný pribiňáky, žádný brumíky, žádný doslazovaný nesmysly, polotovary. Nevidím pro Ninušku třeba ani žádnej smysl v mléčný kaši. Nedejbože s příchutí. Když si cokoliv můžeme dochutit ovocem, přesnídávkou, případně džemem a kořením. Miluje například bílou hollandii nebo zakysanku a základ je na světě.
Ninušku večer ukládám docela brzy. Většinou začínáme mezi sedmou a půl osmou. Usíná kolem půl osmý, v nejhorším v půl devátý. Se zklidněním jí pomáhám, protože vždycky je lepší si hrát a objevovat. Na to, aby chodila spát později, má spoustu času. Navíc – večer už chci prostě klid pro sebe. Teda zatím hlavně spíš na práci, ale dělám na tom, aby se to změnilo. Za jeden z mých mateřských failů považuju to, že jsem si ještě furt nechala víc práce, než by bylo záhodno. Nu, mám ještě dva roky na to, to napravit. Protože čas na sebe a na manžela, hodit nohy nahoru a hodit se do zenu (ježiš, to tak potřebuju!) je důležitější. A přes den to moc nejde.
A jak tenhle článek platil včera, zejtra předpokládám to bude úplně jinak :))
EDIT: A jak Ninuška chodí víc a víc, tím víc si usmyslela, že teda bude chodit spát až později – spíš k tý půl devátý…
A i já jsem teď měla takový trochu flákací (a teda i nastydlý) období. Ale myslím, že i to je naprosto v pořádku a občas tak trochu potřeba, když se pak člověk zas vrátí do starých kolejí!
