O víkendu se opět potvrdilo, že základem úspěchu je výběr „správného“ závodu… Ale na to se historie neptá… Třetí místo v kategorii v běhu do vrchu Hodkovice – Ještěd je pro mě prostě (trochu) legrační. Ale i tak je to pořád bedna…
Proč jsem na takový závod, já, „milovnice“ běhu do sebemenšího kopce lezla? Přesně před rokem (viz fotky) jsme si byli trasu tohohle závodu proběhnout. Pravda, to bylo dost na pohodu, kocháníčko, foceníčko, … Taky loni Podry říkal, že když vyhraje, pozve mě na zmrzlinu – žádná nakonec nebyla. Tedy tak trochu z nostalgie a protože nic jinýho poblíž nebylo. Možná taky zase trochu challenge.
Co vám budu povídat, celou cestu jsem Dušana proklínala, protože bych ráno radši zůstala doma (tělo po čtvrtečním kruháči v Profitku mě pořád bolelo… Ach ty výpadky.). A tak to pro mě byl „jen“ boj se sebou a s tím kopcem – 12,8 km a převýšení 770 m.
Měla jsem pocit, že musím být snad poslední! Pravda, mezi cca 50 účastníky to příliš daleko od pravdy nebylo. A jak jsem tak funěla do kopce, malovala jsem si, že až mě Podry potká, přivítá mě ve stylu „kde jako jsem?!“ Byla jsem připravená poslat ho někam. Stal se téměř opak. (Po)chválil mě, jak hezky běžím. Ale stejně jsem ho poslala někam. Na chvilku mi to ale po rovině trochu pomohlo přidat. Do těch nejprudších kopců jsem ke konci samozřejmě už neběžela. V závěru by byl rád, abych ještě dala nějaký pána, nechybělo málo, ale stejně tak se ten chlápek nechtěl nechat předběhnout.
Nakonec jsem to přežila. Sama bych takový trénink nešla. Taky to byl ale jeden z mála závodů, po kterých jsem měla pocit, že příští rok už to jít nemusím… Ale ne, že by mi ten 3. flek samozřejmě neudělal radost. Podry taky o vyhraných závodech říká, že kdyby tam byl Víťa a … a… , nevyhrál by.. a když tam zrovna nejsou… Bedna jako bedna…
Příjemný je to i proto, že jsem mohla provětrat a vytáhnout na bednu nový hadříky od Mizuna.
Krédo Bejky Týmu „BednámVstříc“ bylo opět naplněno…
Historický exkurz
Podry pamatuje poměrně dlouhou historii závodu, aktuálně s názvem Horský běh Hodkovice – Ještěd, z cyklu Českého poháru v běhu do vrchu. Trať se v průběhu let několikrát měnila (kupříkladu už dva roky se nedobíhá až pod Ještěd), běhávalo ji na 100 – 200 závodníků, všechny tehdejší hvězdy běhu do vrchu. Podrymu se nikdy nepodařilo vyhrát:) (ale napiš tam, že jsem byl několikrát druhej a třetí!)
Závod si nicméně zachoval dosti lidovou atmosféru, kterou reflektuje i startovné 100 korun, které kromě občerstvení na trati zahrnuje i odvoz busem z cíle a pivo tamtéž, dostali jsme i čelenku. Stejně tak ceny jsou hodnotné. Cukrárna na náměstí se po běhu taky hodí.
Ale jako jasně, není to asi úplně sexy akce pro masy lidí, a i propagace pokulhává… Trasa je to ale pěkná. Když si odmyslím ty kopce…
