Amsterdam – placka trávou provoněná

IMG_1796V Amsterdamu jsem ocitla vlastně dost náhodou a trochu krkolomně. Totiž: mám strašně ráda Imagine Dragons. Když jsem ještě běhala se sluchátkama, tahle kapela byla na všech závodech se mnou. Když jsem se dozvěděla, že mají hrát v Praze, hned jsem si kupovala vstupenku. Jenže: pak Jirka vymyslel, že poletíme na Madeiru, byly zrovna levný letenky. Bezva, ale znamenalo to, že nepůjdu na Imaginy! Zbavit se vstupenky bylo snadné, koncert byl brzy vyprodaný. Ale štvalo mě to! Takže když jsem zjistila, že budou v březnu v Amsterdamu, kam jsem se stejně chtěla někdy podívat, a cena zpáteční letenky s nízkonákladovkou je přežitelná (1 500 za zpáteční let), bylo rozhodnuto.

čti o běhání v Amstru

Teď ještě pořídit vstupenku. Podle mého úsudku šly do prodeje 5. ledna 2016. Bylo mi divný, že až takhle těsně před koncertem, ale přestože jsem na tom webu koncem roku rejdila snad padesátkrát, nic mě netrklo. Procitla jsem až 5. ledna v 11 hodin. Sekla jsem se o rok… a vstupenky vyprodaný! Polilo mě horko, byla jsem na sebe naštvaná! No, tak pojedeme do Amstru. Později Jirka někde vyštrachal překupnický stránky, ale vstupenky tam byly několikanásobně dražší. Navíc jsem byla nedůvěřivá. Stát před Ziggo Dome s tím, že mám neplatnou vstupenku… Pravidelně jsem to hlídala, až se tam vyrojily levnější… a nakonec se vyrojily i na oficiálním webu. A byla moje, konec dobrý..!

Bicykly, mlsání a půlmaraton 2017?

Let jsem pěkně prospala, akorát nás přivítalo ne moc vlídné počasí, které vytrvalo po celou dobu. Tedy: na běhání bylo úplně super, na courání po městě s tím, že byste docela rádi něco vyfotili, nic moc.

Brzy se nám povedl první kiks. Trochu zbrkle jsme na letišti naskočili na první vlak, abychom záhy zjistili, že nestaví na kýžené zastávce v Amstru, ale ocitli jsme se v Utrechtu asi 30 kilometrů od Amstru. No nic, stejně jsem před cestou říkala, že bych se tam taky chtěla podívat.

Už tady bylo naznačeno, že tahle oblast má ducha, že tu je pěkně, samotný Amstr to následně potvrdil. Po jeho uličkách se dá courat dlouhé hodiny (trochu víc tepla by ovšem neuškodilo; tradičně vykouklo trochu slunka až poslední den, když jsme odlétali). Typické domky lemující kanály uprostřed města, živoucí centrum, coffeeshopy, trhy, tulipány, rychlá občerstvení, čtvrť červených luceren, kde se především po setmění ve výlohách vystavují spoře oděné lehké děvy. Patrně daleko víc cyklostezek než silnic, všichni na kolech – bez ohledu na oblečení. Je to logický, na kopeček tu narazíte jen stěží. Kola všude, tisíce starých herek, přizpůsobených svému uživateli, v několika řadách, na sobě, prostě všude. Tahle atmosféra se mi líbí! Tohle město je adept na můj půlmaraton 2017!

Všude se prodávají sýry (vezeme si domů). Palačinky. Bohatě obložené vafle. Obří hranolky. Netradiční hotdogy. Coffeeshopy, marihuánová doupátka. Trávu tu ostatně ucítíte takřka na každém kroku. Poslední den jsem ještě objevila vynikající teplé čokoládové sušenky.

Nefungující space cake. Imaginární draci jen na koncertě

Výlet jsme tentokrát pojali jako velmi ochutnávací. Na Pek Marktu jsem si dala krevetky, grilované jehněčí. Neodolala jsem ani vafli s nutellou a banánem (prasárnička, ale byla to snad moje první vafle v životě! 😀 – navíc jsem ani tady nezapomněla běhat). Sušenky s konopím, který jsou patrně jen super lákadlem na hloupé turisty, ale vůbec s vámi nehnou.

Nakonec jsme si ze zvědavosti koupili (za 7 eur) i onen legendární space cake z Bulldog coffeeshopu (ten už přes hranice nepřevezete), dali jsme si jeden napůl… a asi proto ani po hodině čekání nic nepřišlo, achjo:( Chtěli jsme (znovu) vidět imaginární draky!:) (Spíš je to samozřejmě dobře, jsem přece sportovec:)

Obří hot dog se vším možným, obří hranolky, údajně nejlepší v celém Holandsku, stála se na ně dlouhá fronta, ale nás nepoložily. Restaurace nebo bufety jsou tu snad na každém rohu, ale poslední den jsme ještě objevili skutečně restaurační čtvrť (kousek od The Bulldog Palace) – různorodé podniky, jeden vedle druhého, snad i proto se tu dalo dobře najíst za 5 euro na osobu.

Koncert byl v pátek večer. Pro změnu jsme nasedli do autobusu mířícího na opačnou stranu, ale naštěstí nám poradili dva týpci, kteří prve potvrdili, že jedeme dobře. Zabloudit, třikrát v jednom městě, to se nám ještě nestalo! Ziggo Dome je obrovská hala, dalo mi trochu problém se tam zorientovat. K placení si musíte v automatu opatřit místní měnu, 3,5 peněz za 10 euro atd.. Což vás nutí utrácet víc, než byste chtěli (žetony lze sice po akci někde vrátit, ale komu by se chtělo?)

Samotný koncert byl obrovským zážitkem – to nejde popsat, to chce být tam a cítit to! – a taky předkapela Sunset Sons mě výjimečně bavila! Jirka  šel mezitím obhlédnout (opravdu jen obhlédnout:) čtvrť červených luceren.

Running Amsterdam

Z pohledu běhání (nejen) jsme bydleli na nejlepším možném místě! V hotelu Campanile přímo na konečné linky metra Gaasperplas. Ve městě by se běhat nedalo, ale tady, na jihovýchodním okraji města to bylo ideální. Byť se mi do toho ani jeden den příliš nechtělo…

První běhací den v AmstruPrvní den jsem šla 3 x 3 stupňované kilometry s MK 1 km. Nařídila jsem si budíka na sedmou, abych ho šestkrát musela zamačkávat a stejně zjistila, že ještě v 8 je venku tma, skoro 900 kilometrů dělá svoje. Nevěděla jsem, co tu od toho mohu čekat, je tu spousta černochů, a tak jsem raději chtěla počkat na světlo.

Bez mapy v mobilu bych byla pěkně nametená a zcela určitě bych se ztratila. Přilehlý Gaasperpark totiž křižuje množství a množství cyklostezek a člověk hnedle zabloudí. Běželo se mi pěkně, sychravé počasí ideální, žádná zima, žádné horko. Naplánovala jsem si, že oběhnu jezero Gaasperplas, jenže když jsem se podívala znovu na mapu, byla jsem na úplně opačné straně, než jsem chtěla být… Naštěstí jsem s použitím mapy nějak domotala k hotelu

amstrCyklistů je tu mnohonásobně víc, ale i pár běžců jsem ať už v parku nebo druhý den podél kanálu potkala.

V sobotu po koncertě jsem usnula jako zabitá a dopřála si vstávání bez budíku. Byla jsem opravdu unavená a potřebovala jsem pořádný spánek. Jenže to jsem netušila, že se vzbudím skoro v 10. Na programu byl dlouhý běh 17 kilometrů, chtěla jsem zkusit běžet podél kanálu, odkoukala jsem ho po cestě z Utrechtu a vypadalo to jako pěkná cesta. I kamarád mi doporučoval, že v Amstru se sice nedá moc běhat po městě, ale podél kanálu ano, mapa naznačovala, že to půjde. Jen trefit správnou cestu!

Hlavně ale bylo dost hodin… Nenechám to na zítra? Jenže to zas hlásili déšť (nakonec nepršelo) a vláčet s sebou domů v batohu mokrý smradlavý věci… Ještěže mám tak tolerantního přítele! Šla jsem si to odběhat a on se zabavil potulováním po parku, a do města jsme vyrazili až později. I tak nám to stačilo.

Tentokrát jsem se zorientovala dobře a běžela přesně tudy, kudy jsem si naplánovala, navíc to byla moc hezká cesta! Od hotelu přes park, pak kousek podél silnice po moderní cyklostezce, viděla jsem typický holandský mlýn… Až jsem se ocitla na mostě a cesta podél hlavního kanálu pode mnou! Bylo vidět, že se tam dalo seběhnout z města, ale to bych se musela vracet, tak jsem seběhla sráz od silnice, nevypadal nijak šíleně:)

Pak už to byla nebetyčná rovina, lemovaná alejí a také plná nepříjemného protivětru. Běžela jsem tudy asi 5,5 kilometru, potkala chlapa se psem (měla jsem plán, že když mě bude chtít přepadnout, vrhnu se do kanálu a využiju své nabyté plavecké schopnosti – naštěstí to nebylo potřeba, ale štěstí přeje připraveným!), potkala jsem silničkáře, několik rybářů i trajektů. A když jsem to otočila, možná se mi i ten vítr začal opírat do zad.

Kanální běh:)
Kanální běh:)

Běh to byl vskutku příjemný a pohodový, 17 kiláčků uběhlo, ani nevím jak. Jak byl ten předcházející týden utrápený, tento, možná to bylo stále podpořeno velmi slušně zaběhlou pětkou, se odehrával v úplně jiném duchu. Co víc, i rychlost volného běhu je teď už docela jiná, než před pár měsíci. Nazpátek jsem už volila cestu přes město, místo toho, abych se drápala do toho srázu na silnici, a pěkně se napojila tam, kde bylo potřeba.

Tak Amsterdame ahoj, věřím, že jsme se neviděli naposledy.